pondělí 4. září 2017

22. sraz Cyklobandy - Oščadnica 2016' Penzión Drevorubač      29. - 31.7. 2016


Fotogalerie: 

Video z trasy: 


První sraz na Slovensku byl v Súlově, psal se rok 2008 a pořádal jej Jarek - SK s Milkou - SK. Já jsem si řekl, že zkusím zařídit ten druhý. Pro ubytování jsem vybral penzion Drevorubač v Oščadnici, který je vzdálen jen cca 5km  od mé rodné obce Zborov na Slovensku v okrese Čadca. Na Zborově už nebydlím víc jak 30 let a mnohé se zde i v širším okolí změnilo.

Mé cyklo zájmy ale nejvíce potěšila nová cyklostezka, která probíhá Zborovem a začíná jen na skok od místa našeho ubytování. Vede od jednoho konce Bystrické doliny (Krásno nad Kysucou) až po její konec v obci Vychylovka, a je dlouhá cca 28 km.

Moje cesta načíná v tuto chvíli ale někde jinde, jak jinak, když bydlím v Havířově. S Asterixem mám domluvenou malou kulišárnu která má být překvapením hlavně pro Zdeňka. Byť svou účast na srazu oficiálně neoznámil, naskytla se mu možnost přijet, což činí příjezdem na nádraží v Havířově – Suché. Nedaleko něj má na mne Zdeněk, ale nakonec jsem byl překvapen já, neboť shodou okolností ti dva náhodou setkali dříve než jsem dorazil já. Ve trojku se nám na Slovensko pojede lépe než ve dvojici, to je jasné.


Jedeme směr Horní Suchá a naše první zastávka je Rybí Dům v Chotěbuzi. Ještě je brzo na rybí pochoutky, které se zde podávají, tak jenom obhlídneme, co mají zde hezkého a pokračujemedo nedalekého Českého Těšína. Tam se necháváme vést cyklostezkou, bohužel přes nějaký kopec, víme i o alternativní rovince, ale to je zas přímo po hodně frekventované hlavní silnici.

Toho si užijeme i tak dost při přesunu z Č. Těšína do Třince, kde s radostí vítáme dlouhý rovinatý úsek, téměř mimo provoz, prakticky až do Mostů u Jablunkova. V Mostech náš dosud plynulý přesun dostává malé trhlinky, neboť se musíme 2x skrýt před přeháňkami. Nevypadá to, že by mělo být srážkám konec a tak Mosty stejně opouštíme za slabého deštíku přes hraniční přechod Šance. Po krásném a dlouhém sjezdu jsme za chvíli ve slovenské Čadci, navíc po klidné boční silnici přes Milošovou. Přejezd centrem Čadce byl záležitostí pro mne, jelikož se zde vyznám velice dobře, takže ani nebyl problém najít objížďku za uzavřený most na naší trase.




Následováním toku řeky Kysuce jsme za chvíli v místě našeho ubytování u Penzionu Drevorubač v Oščadnici, kde na terase před restaurací nacházíme valnou většinu dorazivší Cyklobandy. Radost ze setkání je jako vždy veliká, očekávání ze srazu taktéž, takže uvidíme, co bude zítra.

Ráno nám obstarává budíček Radek, který právě dorazil po vlastní ose z Prostějova. Jel za námi celou noc, teď se jen převleče do suchého, pořádně posnídá, což on umí. Pak se bez mrknutí oka s námi společně vydává na plánovanou trasu. Zkrátka tvrdý kořen má tento chlapík. Ještěže alespoň z rána jej šetříme, než se dostaneme pod kopec, tak nastoupáme sice cca 200 výškových metrů, ale na délce 28 km to ani není znát. Od penzionu vyrážíme po běžné silnici směr Krásno nad Kysucou, kde za kamenným mostem  odbočujeme na novou cyklotrasu č 005, vedoucí kolem řeky Bystrica. Už od prvních metrů je znát, že byť byla cyklotrasa dokončena nedávno, vandalismus se na jejím vybavení stihl dost podepsat.



První naší zastávka se odbývá  v následující obci Zborov nad Bystricou, kde stačilo vypustit poznámku „tam stojí můj rodný dům“ a Zdeněk okamžitě zorganizoval krátkou zajížďku k mému rodnému hnízdu. Po krátkém setkání se sestrou už pak nerušeně pokračujeme cyklotrasou proti proudu řeky.

Cesta krásně odsýpá, stoupání prakticky žádné. Není divu, vždyť jedeme po bývalém tělese úzkokolejky, po které se do r. 1970 dopravovalo dřevo z Oravské Lesné do Krásna. My teď směřujeme opačně přes obce Klubina, Stará a Nová Bystrica, resp. kolem těchto obcí. Cyklotrasa je úspěšně míjí, což je moc prima, máme ji jej pro sebe.  V jejím závěru v obci Nová Bystrica si děláme pauzu na občerstvení u pohostinství Masnicová a poté pokračujeme směr Vychylovka. Po ujetí asi 1 km odbočujeme vpravo  na CT č. 2434. Čeká nás delší výjezd nad přehradu, odměnou nám však jsou mnohé pěkné výhledy jak na samotnou vodní nádrž, tak i na hory kolem ní.




Jak to už přehrad bývá, cesta kolem vody vedla pořád nahoru a dolů, objížděli jsme spoustu zálivů, takže se nám trasa pěkně natáhla. Byť od hráze k nejzazšímu zatopenému bodu přehrady to je vzdušnou čarou nějakých 2,5 km, my budeme muset najet km zhruba 28.

Povrch se různě mění, místy drobné kamení, místy hlína, někdy i bláto. Nejhorší byl úsek, který začal kousek pod Škutovým vrchem. Nejprve jsme si užili krásného výhledu na nejznámější vrcholy Malé Fatry a pak následoval náročný sešup po štěrkové a kamenité dolů k opuštěnému kostelu v zatopené obci Riečnica. Zde jsme si dali menší pauzu a já jen doufal, že mne cyklobandité nezlynčují za to, že museli zdolat tak na jízdu technicky náročnou vložku. Každý z nich i já se těšil, že po dlouhém namáhavém stoupání se krásně sveze a tu skutek utek. Že jsem přežil možná vděčím tomu, že dál k hrázi už vedla cesta hlavně po asfaltu, což byla ta příjemnější stránka.

 

Měně milé bylo to, že výhledů na přehradu ubylo na minimum, zato přibylo neustálých sjezdů a výjezdů. Ke konci se nám to už pomalu začalo zajídat. Možná i proto, že už bylo něco po 15. hodině a my ještě neměli pauzu na oběd. Ale bohužel nebylo kde.

Než jsme padli hladem, našli jsme odvahu zajet si ještě na samotnou hráz a prohlídnout si vodní plochu z hráze.  Pak už konečně nastala jízda z kopce, bez vyhlídky na nějaký nečekaný kopec. V Nové Bystrici nenajíždíme na cyklotrasu, ale využíváme ospalého odpoledne a zkusíme projet vedlejšími komunikacemi v obcích po cestě. A také kvůli zastávce na jídlo v pizzerii Verona, později i kvůli návštěvě prvního slovenského orloje ve Staré Bystrici. Poté se už poslušně vracíme na cyklotrasu a přes Zborov míříme do Krásna. Zde u Šustkov malinko měníme ranní trasu a přes řeku Bystrica se dostáváme využitím Mostu Lásky a Priateľstva. Jeho zábradlí zdobí, po vzoru mnoha známých měst a míst, uzamknuté zámky zamilovaných.



Do penzionu jsme se vrátili hodně unaveni, zároveň spokojeni z povedené cyklotrasy, většinou plni pěkných dojmů z hor, ale někteří i s pěkně vyklepanýma rukama se sjezdu k Riečnici. Bylo by nasnadě, že s příchodem večera bude každý mít snahu zalehnout do lůžka, ale vše se minimálně do půlnoci oddálilo.

Začalo to chutnou večeří, kdy nám majitelé splnili naše přání a navařili bryndzové halušky, dokonce jako příloha byla originální žinčice. Poté nás překvapili nevšedním přípitkem na rozloučenou v podobě hořící pálenky a koneckonců i povídáním o svých horolezeckých aktivitách v Alpách. Ráno se nám nechtělo moc vstávat, nicméně sluníčko i nutnost nachystat vše pro odjezd domů
, nás z postelí snadno vytáhli.



Po snídani se loučíme s těmi, kteří jedou domů auty. Já, Zdeněk a Asterix jedeme domů po vlastní ose. Trasa je jiná než sem, ale až z Čadce. Z ní do Mostů jedeme po hlavní č.11, za Mosty ji měníme za místní č. 474 a před Jablunkovem na delší čas odbočujeme pod hory.

Kolem Milíkova a Karpentné, Smilovic se dostáváme do Hnojníka a odtud už do Havířova to není daleko. V Havířově se od nás odpojuje Asterix, ten pojede domů vlakem. Já se Zdeňkem se ještě zastavujeme na jedno v Restauraci U Balona, kde si dáváme spicha s Regecem a jeho dcerou Barborkou. Od doby, co byla naposled na srazu už pěkně vyrostla, teď už je z ní školačka. No nic, sedělo by se dobře, ale už je čas oběda, doma na mně čekají s jídlem, tak nasedám a pádím domů. Tak ahoj příště

Žádné komentáře:

Okomentovat