úterý 21. února 2017


18. sraz Cyklobandy Rakovec, „Penzion U Hrazdů“    5.- 7.9. 2014

Na posledním srazu v Hradci na Moravicí padla do „placu“ taková úvaha. Padla vzhledem k tomu, že už máme lokality v okolí svých bydlišť projeté na předešlých srazech a na vzdálenější oblasti nám to časově na dostatečný průzkum moc nevychází. Bylo navrženo pojmout pořádání trošku benevolentněji.

Prostě někdo z nás doma na netu vybere zajímavou cyklotrasu a ubytování zajistí telefonicky. Stravování na trase pro současný počet cyklobanditů se také zjednodušilo. Tím, že nás už  nejezdí třicet jako dříve, není problém usadit všechny kdekoli na zahrádce restaurace. Předběžná rezervace tudíž není nutná.  Obvykle termín nástupního srazu se řídí datem obvyklým dle předešlých srazů. Mně jako pořadateli tohoto srazu přísluší vybrat KDE a navrhnout KDY. Ale nějak mi „nedocvakl“ jeden "detail". Ať se sraz pojme sebebenevoletněji, jedno se ale stejně musí dohodnout se všemi
cyklobandity a to je KDY. Já jsem to KDY, ovlivněn částí cyklobanditů, posunul mimo obvyklý termín z konce letních prázdnin na začátek školního roku. Byť byl termín oznámen s dostatečným předstihem tří měsíců, pro značnou část cyklobanditů to byl velký škrt přes "rozpočet" a nemohli na sraz přijet. Tudíž nás zbyla necelá desítka. Když už se blížil termín srazu a bylo jasné, že už nás nepřibude, tak jsem přistoupil na další neplánovaný návrh. A to na změnu  KDE.  




Zůstala nás totiž jen hrstka, soustředěná svými bydlišti v oblasti Ostravy. Proto jsem souhlasil i s tím, že sraz namísto na Hlučínsku, uspořádám po cyklotrasách v okolí Ostravy. Ubytování nám poskytnou účastníci srazu a členové Cyklobandy, manželé Hradílkovy, alias Hrazdi. Jejich rozlehlý rodinný dům ve Vratimově - Rakovci nás pojme všechny. I Áju s Mirkem se stanem na zahradě.
 

Měla to být taková malá úlitba, aby se Hrazdi nemuseli s malým Honzíkem tahat na Hlučínsko. Jak se nakonec ukázalo, sraz se povedl i navzdory překotným změnám na jedničku. Ale celkově sled těchto a jiných události přispěl k tomu, že další sraz jsme odjeli jen ve čtyřech, resp. pěti lidech. Mrzelo mne to hodně  jistý čas, ale je dobře, že jsme to nevzdali. Další srazy po tomto "minisrazu" už odjel obvyklý počet účastníků jako dříve, byť to bylo i díky tomu, že mezi nás zavítali nové "tváře". Ale zpátky ke srazu. Ze svého domova to k domu od Hrazdy, kde máme ubytování,  opravdu není daleko. Nějakých cca 10 km. Přesto na místo (Vratimov – část Rakovec) přijíždím již  v podvečer v pátek. Nechci přijít o oblíbenou páteční srazovou klasiku, volně přeloženo  - že nechci přijít o první hodiny po příjezdu všech zúčastněných. Ty bývají nejlepší.Taky že jo. Podvečer i večer nám v družné debatě uběhl ani nevím jak, v noci jsme pár hodin pospali a už tu je ráno. Teď je pravý čas ukázat, co jsme dělali v době od posledního srazu, zda nám kola nerezivěla někde ve stodole. 



Naše dnešní trasa je tak trošku „spichnutá“ na rychlo, díky záležitostem změn na poslední chvíli. V podstatě jsme já i Zdeněk  oprášili úseky, po kterých se občas přepravujeme přes Ostravu za výlety mimo ostravskou aglomeraci. Spojit je do vhodného sledu nebylo těžké, malý oříšek bylo nějak tyto trasy oživit zajímavostmi, resp. vést je kolem a nebo přímo přes tyto místa. Máme za cíl ukázat Cyklobandě Ostravsko z pohledu, který poruší zažíté klišé o kraji, kde nestojí zato se ani zastavit.


Z Rakovce vyjíždíme směr Vratimov. Cesta vede přes kopec. Na jeho vrcholu máme solidní výhled na to, co právě potvrzuje opak předchozího. Mohutný závod NH – čko. Se slovy, tohle vám nechceme ukazovat, rychle tedy upalujeme z kopce, aby ještě rychleji na neutěšený obraz zapomněli. Železárenský gigant objíždíme v uctivé vzdálenosti cca 1 km, až jsme najednou ve Vratimově . Zde se napojujeme na CT „E“ podél řeky Ostravice. Jedeme po proudu a těší nás, že průmysl je někde za bukem, zatím co mi si užíváme pěkného přírodního prostředí kolem řeky, od níž nás dělí široký travnatý pás. První naší větší zastávkou je tak trošku tajemná dominanta Ostravy – Halda Ema. Tento umělý kopec, vysoký 315m n.m., vznikl navezením hlušiny z blízkých ostravských dolů.

Dnes je halda známá, že tyto hlušiny uvnitř prohořívají, čímž se halda po milimetrech nenápadně zmešuje. Kvůli tomu a výskytu plynů z prohořívání jsou tlaky na zamezení přístupu veřejnosti do těchto prostor. Kola necháváme na úpatí haldy a po chodníčku jdeme prozkoumat, co je pravdy na tom, že se z haldy kouří. Chodník skutečně vedl kolem míst, odkud se z nitra země prodíraly stopy páchnoucího kouře. Raději se k těm místům moc nepřibližujeme a hledíme si záměru vyjít až nahoru. Z půlky vrcholu je díky absenci náletových křovin krásný výhled na značnou část Ostravy a také na vzdálené Beskydy. Důvod, proč sem rádi lidi chodí navzdory nebezpečí je zřejmý. 



Z haldy se jinou cestou vracíme k cyklostezce, ale ne hned. V cestě nám totiž "stojí" Slezskoostravský hrad. Pro některé cyklobandity je překvapením, že Ostrava má hrad, stejně, jako to bylo pro mne kdysi. Hrad můžeme dnes obdivovat díky tomu, že díky shodě okolností nebylo jeho torzo srovnáno se zemí. Je asi jediným hradem na světě, který kdy byl poddolován, dnes je cca o 16 metrů níže než stával původně. Moc štěstí neměl ani v čase jeho divoké socialistické přestavby. Dostal podobu něčeho, co hrad moc nepřipomíná, ale na zámeček, možná tvrz by to "dalo". 

Dnešní trasa by se totiž mohla klidně jmenovat : „Putování po soutocích čtyř ostravských řek“. Hned kousek od hradu se nachází ten první. Má celkem romantický vzhled a potkávají se zde Ostravice s Lučinou. Za dalším soutokem na řece Ostravici pokračujeme přes celé město po cyklotrase  „E“ až do Hrušova. Zde se také krátký čas zastavujeme a fotíme, jak si „podávají ruce“ vody řek Odry a Ostravice. Poté kousek níže přejíždíme Odru přes most a hurá k Landeku.



Landek to je především kus historie, spojený s těžbou uhlí. Však také jsme si neodpustili exkurzi do dolu, byť jen 5 metrů do podzemí. Měli jsme tam možnost vidět dobové stroje, výbavu důlních chodeb a zkrátka šanci získat jakž takž představu, jak to ještě před pár desítkami let v dole „chodilo“. Po „vyfárání“ jsme si zašli na zasloužený oběd, jak se na správné havíře po šichtě slušelo a pak znova na kola.

Po cyklotrase „G“ se přes most opět vracíme k Odře. Jako šmahem čarovného proutku měníme příměstskou část za krásnou přírodu lužního lesa, vzniklého díky několika slepých ramenům Odry. Kousek nad Lhoteckým jezem přijíždíme k třetímu soutoku. Tentokrát se do sebe vlévají řeky Odra a Opava. Je zajímavé, že krom Lučiny všechny ostravské řeky začínají na „O“. Další shoda panuje v tom, že tyto soutoky jsou dobře přístupné a u kteréhokoliv u nich je radost se zastavit. Ani tento soutok není výjimkou. 


Od soutoku pokračujeme dál proti proudu směr Zábřeh a užíváme si posledních pár km kolem řeky. Zanedlouho se ponoříme do Ostravy, kterou víceméně v klidu prokličkujeme až do Hrabové. Zde máme další zastávku u dřevěného kostela, který je ovšem už jen replikou. Ten původní bohužel vyhořel. Jako památka na tuto událost je u kostela postaven kříž z ohořelých trámu, které byly kdysi součástí chrámu.

Po cyklostezce se od kostela přesouváme k řece Ostravici a uzavíráme dnešní okruh najetím na cyklotrasu do Vratimova. Ještě projet kolem zdejšího nádraží, pak zdolat kopec a uličkami se dostat až k restauraci Koliba, kde večeříme. Chutného jídla bylo „hafo“, ale následný cca 1,5 dlouhý km přesun do místa ubytování u Hrazdu, se dal zvládnout. Byť to už bylo za tmy. Večer pak pokračoval u ohně na zahradě, čímž se efekt předchozího osprchování tím pádem trošku minul účinkem. Poseděli jsme dlouho do noci, byť už bylo září, venkovní teplota byla přijatelná, nebylo proč spěchat na kutě. Ráno se sice vstávalo hůře, ale ten kousek domů dám i levou zadní. Jako dobře vychovaní návštěvníci jsme nezapomněli poděkovat hostitelům z vlastních řad za dobré služby, vždyť jsme se zde cítili jako doma. Následovalo pěkné rozloučení se všemi a pak už nejkratší cestou domů.

Žádné komentáře:

Okomentovat