středa 8. února 2017


17. Sraz Cyklobandy Hradec nad Moravicí, kemp Kajlovec    22.- 25.5. 2014


Tento sraz měl takovou malou, nechtěnou „předehru“ ve formě přesunutí termínu pořádání srazu. Stalo se to v historií pořádání srazu poprvé. Důvodem byly povodně v regionu a mimořádně nepříznivá situace s počasím v původním termínu. Dorazit v něm na sraz by znamenalo prosedět 3 dny v kempu, bez šance vůbec vyrazit na kola. Náhradní varianta byl s počasím opak o 180° i když slušnou přeháňku jsme si taky užili. 

Na cestu do Hradce nad Moravicí jsem měl parťáka Zdeňka, se kterým jedeme spolu od Ostravy. Do Opavy kopírujeme stejnou trasou jako na poslední sraz v Karlově s Paragánem. Změnou bylo až odbočení v Opavě na CT 551, kterou se po projetí Kylešovic dostáváme k řece Moravici. Podél ní pohodlně až do Hradce. Zde Moravici opouštíme a v závěrečném úseku do kempu Kajlovec se necháváme doprovázet o poznání menším vodním tokem se jménem Hradečná. Zdeněk i já jsme pořadatelé tohoto srazu, takže by bylo zahodno být zde mezi prvními, abychom stihli doladit případné „detaily". Třeba jako správcem kuchyně a kempu zapomenutá naše objednávka na špekáčky a chleba. Než jsme se nadáli, tak správce tento nedostatek bleskurychle napravil nákupem potřebného v marketu v Opavě. Špekáčky si posléze opékáme večer u ohně. Krom již kompletně dorazivší Cyklobandy opéká s námi i správce se sympatickou rodinou. Než se pořádně setmělo, tak to už vypadalo, že jsou jako jedni z nás. Společně jsme pak strávili velice příjemný večer. Večer, jehož prima zpestřením byla oslava mých padesátin, ke kterým jsem dostal od cyklobanditů moc chutný narozeninový dort a kupu drobných dárků. Tuto milou pozornost jsem jim obratem vykompenzoval "otevřeným účtem" v kempové restauraci.


Páteční ráno bylo po oslavě trošku náročné, ale hřejivé sluníčko nám vstávání poměrně snadno ulehčilo. Kdo by lenošil v posteli, když se může tak pěkně projíždět na kole po tomto kraji. Navíc nás čeká nevšední zážitek. Máme plán poprvé v historii srazů Cyklobandy ujet trasu dlouhou 100km. Okolí Opavy směrem na Krnov je jedná velká rovina, tak proč to nevyužít. Po dobré a vydatné snídani jedeme po už nám známé CT 551 směr Opava. Jede se z „kopce“, podél řeky, takže jsme v tomto okresním městě coby dup.

Přes pár vedlejších uliček se dostáváme až k řece Opavě. Tady už máme „vyhráno“, cyklotrasa CT 55 vedoucí po obou jejich březích, prakticky středem města, má známky nejvyšší kvality. Občas nás přivádí až téměř do koryta řeky, ale většinou vede po hraně nábřeží. Jedeme směr Krnov, takže proti proudu, ale není to vůbec znát. Ve Skrochovicích máme za sebou kolem třiceti km a původní záměr stavit se zde jen na polévku se „zvrtl“ na regulérní oběd, byť bylo jen něco kolem 11°°hod. Energie ale bude potřebná, tak proč ne. Po obědě mimořádně nejedeme do velkého kopce, jak jsme na srazech zvyklí, ale stále po rovince frčíme směr Krnov. Slovo frčet je na místě, máme celkem silný vítr do zad, až to vyvolává obavy, jak pojedeme proti němu cestou nazpátek. Část Cyklobandy v Krnově po ujetí cca čtyřiceti km preventivně řadí "zpátečku", sedm odvážných pokračovalo dál směr Město Albrechtice. 


Původně nás měl přes Krnov provést Asterix, ale byl pracovně vytížen. K nám se má připojit až později odpoledne, takže jsme to zkusili na vlastní pěst. Bez větších obtíží jsme prokličkovali městem, ale stejně nám trošku odlehlo, až jsme se dostali mimo něj k řece Opavici. Ta nám bude chvíli dělat společnost namísto předchozí Opavy, která v Krnově zamířila za svým pramenem do Jeseníků. Kolem Opavice jedeme také proti proudu a máme radost, že pokračující CT 55 má stále hodně slušné parametry. 

Taká zde jedeme moc příjemným prostředím a dostává se nám hmoha pěkných výhledů na řeku. Je to opravdu něco jiného, než když cyklotrasu oddělují od řeky vrbiny či stromy a vodu lze jen tušit. Kýženou vzdálenost padesáti km, potřebnou pro otočku, máme ujetou kousek před Městem Albrechtice. Řídíme se tachometrem dle Yarise, hříčkou přírody nám totiž každému ukazuje kilometráž jiné údaje, byť ne moc rozdílné. Vzájemně si „půlgratulujeme“ k polovině úspěchu, vidina stovky je v tuto chvíli celkem reálná. Stejnou vzdálenost musíme tak či tak ujet do kempu, byť je zde možnost v případě nutnosti použít i vlak. Po malém občerstvení děláme otočku a pádíme stejnou trasou směr Krnov. Zde u příležitosti pauzy na výbornou kávu na náměstí potkáváme Asterixe. Musí ještě ale domů a tak jedeme napřed, jistě nás cestou brzy dožene. Shodou okolností se mu to ale nepovedlo, neboť nás minul právě ve Skrochovicích, kde jsme se zastavili u hospůdky. 

S Asterixem jsme se pak setkali až v Opavě, kde namísto nás dostihl tu část Cyklobandy, která udělala „obrátku“ již v Krnově. Ta si zde udělala dlouhou zastávku u lanového parku či prolézaček, pro děti to byla příjemná změna po dlouhé jízdě na kole. Konečně jsme opět všichni spolu, vypadá to na malou oslavu, což nám nikdy nevadí. Na zahrádce u fotbalového stadionu Slezanu jsme to zalili nějakým tím pivem a pak opatrně vyrážíme podél řeky směr Hradec. Chvíli jedeme ještě podél Opavy, pak kousek přes Kylešovice a pak už kamarádíme s řekou Moravicí. Návrat do kempu byl s troškou euforie, přece jen dosáhnout 100 km na srazu, to není jen tak. Někteří tuhle porci jezdí na počkání, ale pro některé to je zásek hodný zapamatování. I děti měly dnešní den právo na svůj "kousek slávy“, vždyť ujely něco přes 80 km. Byly na sebe jaksepatří hrdé, jen trošku litovaly, že také nemají stovku, moc jim nechybělo. Kdo by čekal, že úderem večera lehnou únavou, tak se mýlil, energie měly do noci pořád na rozdávání. 


Sobotní putování nepředstavovalo zdaleka tolik km jako při včerejší stovce. Naplánovali jsme si jen takovou „vyklusávací“ etapu po památkách. Ale nějaké kopečky tam taky jistě budou. Trasa povede po zámcích ve zdejším kraji, hned ten první v Hradci je nadmíru atraktivní. Krátké stoupání k němu po serpentinách možná po včerejšku ještě trošku bolelo. Ale když se vyjelo na nádvoří a před námi se otevřel pohled na nevšední architekturu zámku, tak únava byla rázem zapomenuta. 

Při pohybu po nádvořích zámku jsme strávili cca příjemných 45 minut a ani se nám nechtělo jet dál. Sídlo monarchů snadněji opouštíme, až když se nám už zdálo, že už nic nového pro vyfocení nenajdeme. Z vrchního nádvoří poté sjíždíme hodně strmou cestičkou do parádního zámeckého parku, rozprostírajícího se kolem řeky Moravice. Ani odsud jsme neodjeli zklamáni. Oklikou přes pečlivě udržovaný park se dostáváme do centra Hradce, stačí projet přes silnici a jsme opět na CT 551. Té se držíme až do Branky u Opavy, tam odbočujeme doprava přes most směr Raduň. Ta je ovšem ještě daleko, nejprve musíme zdolat ne úplně lehké pozvolné stoupání do Chvalíkovic a později do obce Vršovice. Za zdlouhavý výjezd jsme ovšem brzy odměněni krásným sjezdem, škoda jen že vede po hlavní silnici obce. Po příjezdu do Raduně není těžké najít místní dominantu, renesanční zámek.  Nejlepší výhled na něj nacházíme u jezírka na okraji zámecké zahrady. 


Po zhotovení mnoha fotek a dostatečném nasátí pohádkové atmosféry bylo třeba nechat na chvíli „vychladnout“ naše foťáky. To lze nejlépe provést někde v hospůdce, která se nachází nedaleko. Drobnou potíž s tím, že do otvírací hodiny schází možná půlhodinka, vyřešil ochotný personál. Pomoct zahnat žízeň nám pomohl snadno, ale vyřešit to, zda  si máme dát ještě jedno a nebo prchat před blížící se bouřkou do Kravař, to jsme už museli sami. 

V Kravařích jsme měli totiž domluvený oběd na určitou hodinu a bouřka může trvat kdoví jak dlouho. Nakonec riskujeme, že cestou schytáme nějakou tu dešťovou kapku a pádíme směr Kravaře. Máme k tomu poměrně slušný vítr v zádech a ještě se jede z kopce. K zámku v Kravařích přijíždíme za prvních kapek a roztroušeni v malých skupinkách. Má malá nepozornost způsobila to, že jsem minul tu správnou odbočku k restauraci na okraji městečka a jednu ze skupinek jsem nechtěně zavedl až do centra. Tam nás už samozřejmě déšť dohonil, na rozdíl od jiných skupinek, které do restaurace dojely „po suchu“. Má skupina krátkou přeháňku nuceně přečkala ukryta v autobusové zastávce. Smutnou náladu z mnou zpackané „navigace“ se mi snažili napravit děti od Lenky vtipkováním, že už se dnes večer nemusí sprchovat. Po dešti, s menším zpožděním, rychle nacházím tu správnou cestu k restauraci, kde máme zajednaný oběd. Po příjezdu nemohlo být jinak, než že si ze mne cyklobanditi chvíli utahovali, ale nešlo se na ně zlobit. Alespoň bylo veselo a to jsme ještě nejedli. 


Restaurace nabízí v rámci menu  možnost dopřát si chutné polévky „co se do nás vejde“, stejně jako na předchozím srazu U Hradilů. Po bouřkovém ochlazení vzduchu něco teplého přišlo opravdu vhod. Než máme v sobě i hlavní jídlo, stihlo se opět vyčasit, což bereme „všemi deseti“. Bundy tudíž šmahem putují do baťohů, když vidíme jak sluníčko vykukuje mezi mraky. Od restaurace se pak vracíme kousek zpátky k zámku na okraji Kravař. Dovnitř nejdeme, vystačíme si pro dnešek s jeho exteriérem. 

Na srazech každému z navštívených cílů věnujeme jistý čas a nejinak to bylo i zde. Po jeho nepsaném vypršení (kdy už není nic nového na focení) se po pečlivě udržovaných cestičkách přes park přesouváme až ke splavu na řece Opavě. Park jsme tak prakticky objeli celý a jinou cyklostezkou míříme do Velkých Hoštic. Zdejší zámek již není tak honosný, jako ty předešlé. Ale přesto lze obdivovat, jak je krásně zrenovovaný. Že se zámek líbí, svědčí i probíhající svatební obřad v jeho prostorech. Od zámku odjíždíme stezkou, která nás po chvilce dovedla opět k řece Opavě. Zde jsou vidět známky toho, že voda z řeky minulý týden zaplavila cyklostezku minimálně do výšky 20 cm. 


Dnes nám však žádné povodně nehrozí, je krásně slunečno. Pěkného počasí využíváme na občerstvení za kruhovým objezdem silnice č. 461 z Opavy na Hradec. Není kam spěchat, času máme dost, program tras máme vyplněný a do večera daleko. Únava z krátké a nepříliš kopcovité trasy tudíž skoro žádná, spokojenost sama. Po občerstvení si pak dáváme malou terénní vložku kolem místního jezu, aspoň nemusíme jet úplně stejnou trasu zpátky z Opavy jako včera. 

Ale cyklostezka kolem Moravice opravdu neomrzí, vede moc pěkným prostředím a hlavně mimo jakýkoli automobilový provoz. Ten nás čeká až v centru Hradce, kdy musíme projet  hlavní silnici. Pak doprovázíme tok říčky Hradečné, částečně po asfaltu, částečně terénem, téměř až ke kempu. Trasa ideální, vyjma posledního, cca 1 km dlouhého úseku, jenž vede rušnou silnicí. Rušno bylo konec konců i večer, kdy se rozběhla běžná srazová povečerková „zábava“. Ani jsme si v tom dobrém rozmaru nevšimli, že se nad kempem prohnala pořádná přeháňka. My si sedíme pěkně v suchu ve společenské místnosti, většina z nás fandí u TV hokejistům na MS v hokeji. Ale protože to hokejistům moc nejde, brzy přepínáme na jiné téma a to na čerstvé dojmy z celkem povedeného srazu. Bylo dobře, víme, že příště bude minimálně stejně a je na co se těšit ....jako pokaždé.