pondělí 5. prosince 2016


13. Sraz Cyklobandy - Těrlicko, Hostinec v Zátoce ..aneb HORY - DOLY   18. - 21.8. 2011

 Fotogalerie:  


Letní sraz Cyklobandy tentokrát zavítal do bezprostřední blízkosti mého bydliště - Havířova. Tady to dobře znám a tak jsme nabídl cyklobanditům, že je zdejším krajem provedu v rámci jedné části srazu. Druhou část povedou Paragán s Regecem. Od těchto dvou mi jen bylo doporučeno, ať na trase není moc kopců a že bych mohl do trasy nějak „zakomponovat“ zdejší šachty. Ubytování zajistili oni a to v penzionu Hostinec V Zátoce. 

Penzion se nachází v pěkném prostředí na břehu Těrlické přehrady, tudíž skýtal záruku, že se v něm všichni budou cítit příjemně. V páteční ráno máme trošku dřívější budíček, než obvykle na srazech bývá. Hlavně z důvodu, že v programu dnešní trasy je zařazena i exkurze v Nošovickém pivovaru Radegast a to na již 10°° hodinu. Nošovice sice odsud nejsou daleko, ale je to přes kopec v Soběšovicích s následním sjezdem do Dolních Domaslavic. Dohodnutý čas jsme nakonec nestihli o 10 minut, ale naštěstí bylo na nás „počkáno“.


V první část exkurze jsme zhlédli dokument o historii zdejšího pivovarnictví, druhá už byla záživnější. Prošli jsme si některými provozy, ale většinou díky hluku nebylo z výkladu průvodce nic slyšet. Musel nám stačit pohled očima. A jako naschvál největší  chlouba pivovaru – stáčecí linka byla kvůli údržbě mimo provoz. Zato tam byl klid. Pro nás bohužel. Nezbylo než si chuť napravit ve vyhlídkové věži pivovaru, kde došlo i na konzumaci jednoho vzorku zdejšího piva. Při tom jsme se mohli nerušeně rozptylovat pohledem z velké výšky na nedaleké Beskydy. Na památku návštěvy pivovaru si ještě později před tímto komplexem děláme společnou fotku. 

Pak už bez časového presu pokračujeme „do hor“ po CT č. 6174 přes Nižní a Vyšní Lhoty. Zde odbočujeme vlevo na Prašivou. Cesta k chatě na Prašivé je dost strmá, hlavně z počátku. Mnozí z nás solidně „lapali po dechu“ na konci výjezdu. Jak na potvoru nahoře nám nebylo dopřáno posedět delší čas, neboť se začalo kazit počasí. Vyšlo nám to akorát tak na jedno nadmíru zasloužené pivko, společnou fotku a hajde dolů, směr restaurace Kohutka, kde byl zajednán oběd. Kdo to vzal zkratkou prudkou lesní cestou měl vyhráno, kdo po silničce, ten v závěru schytal pořádnou porci kapek. Yarisovi dokonce z tohoto důvodu bohužel „klekla „ i kamera. V průběhu pauzy na oběd dotyčným se jakž takž usušilo oblečení i vlasy a hlavně přestalo pršet. 


Po návštěvě restaurace U Kohutky směřujeme už za jasně zlepšeného počasí k další kultovní místní hospodě  Harendě. Ta bývá oblíbeným cílem havířovské větve Cyklobandy, hlavně kvůli společnému sledování závodů F1. Jak je vidět, hospod je tu dost, ale chladné počasí nevytváříte správný „prostor“ pro žízeň. Od Harendy si dopřáváme téměř souvislý sjezd před Dobratice, Horní Tošanovice, Hradiště až k místu ubytování u Těrlické přehrady. 

Výsledkem rychlého sešupu bylo, že nám zbylo hodně času do večera, co teď s ním. Hrazda a Pepa v tom mají jasno – vyzkouší jak moc jsou „kamarádi“ s prkny na vodě.  Každý zvlášť se pokouší ustát rovnováhu na prkně, držíc se lana upevněného na vleku. Na to, že to „dělali „ poprvé, tak Hrazda celkem uspěl. Tyto a jiné skvělé zážitky z dnešního dne jsme pak rádi probrali u večeře, jenž proběhla na terase Hostince v Zátoce a která se protáhla do pozdních nočních hodin. 


V sobotu se od rána „hrálo dle mých not“. Resp. se jela trasa, kterou jsem vybral já. Díky tomu dostala přívlastek „Doly“, na rozdíl od včerejší, která nesla přívlastek „Hory“. Mnozí z Cyklobandy   nepochází Ostravska, nýbrž z okolí kolem Olomouce, případně Prahy, či Lanškrouna a měli dojem, že Karvinsko je díky šachtám jen a jen černé. Na mně teď bylo, abych jim tuto domněnku pokusil vyvrátit. Na prvních třech km to vůbec nebyl problém, protože cesta k Pacalůvce vede podél lesa a od ní do až do Horní Suché už přímo lesem. 

V obci se nachází „naše“ první dnešní šachta trasy - Důl 9. Květen. Ten ale prozatím vidíme dosti z dálky, v mezerách mezi korunami stromů v jeho okolí. Po chvilce se znovu ponořujeme do lesa, abychom posléze najeli na silnici, která nás po 3 km zavedla k Dolu Karviná. Z nadjezdu nad železniční tratí jsme měli povrchové stavby dolu jako na dlani. Zde nebylo pochyb, co stojí za „černou barvou“ na Karvinsku. Uhlí nakopané horníky zdejší šachty bylo nachystáno na expedici na obrovských kupách a nakládáno do vagónů. Což se projevilo na fasádách blízkých budov, které byly notně pokryty prachem, vzniklých touto činností. Ale na druhou stranu každá nezastavěná plocha v okolí byla pokryta trávou či porostlá stromy, takže to bylo dejme tomu půl na půl – černá/zelená. 


Po ukázce toho, čím se Karvinsko nemůže chlubit, jedeme dál k bývalému Dolu Gabriela. Poblíž něj stojí Kostel Svatého Petra z Alkantary, kam se kdysi chodili modlit horníci z Gabriely před sfáráním do dolu. Dnes má tento kostel přídomek "karvinská Pisa" a to právem. Jeho náklon činí 7°. Náklon byl zapříčiněn poddolováním, původně stál o nějakých 37 metrů výše. Díky tomu, že jako základy byla použita plošná betonová deska, tak se kostel nerozpadl. 

Domy v okolní zástavbě tehdejší „staré“ Karviné takové základy neměly a tudíž se všechny poroučely k zemi. Využili jsme toho, že kostel byl právě otevřen pro veřejnost a na vlastní kůži si vyzkoušeli, jaké to je pohybovat se uvnitř nakloněného kostela.  Zážitek to je nevšední. Je s podivem, co dokáže způsobit kombinace stání na šikmé ploše a současný pohled na kolmo visící obrazy nebo lustry. Od kostela pokračujeme podél rybníčka k těžním věžím bývalého Dolu Gabriela. Z celého rozlehlého areálu zůstalo jen maličké torzo. To představují právě tyto dvě věže a dvě budovy (z poč. 19. st.)  patřící k věžím, zbytek byl dokonale srovnán se zemí. Objekt není veřejnosti přístupný, ale kouzlo starých časů je zde cítit, takže je fotograficky velmi vděčný. My nemůžeme „stát stranou“, fotíme také. Pak se starou cestou přesouváme k dalšímu bývalému dolu – Barbora. I tento areál je pro veřejnost uzavřen, těžní věž a přilehlé budovy z 19. století se nám daří vyfotit přes plot. 



Od Barbory si cca 2,5 km užíváme přesunu po téměř opuštěné čtyřproudé silnici Havířov – Karviná, uzavřené kvůli opravě mostu. Ze silnice odbočujeme v Horní Suché a směřujeme do bezprostřední blízkosti ještě činného Dolu 9. Květen, kterému projíždíme de fakto  "pod okny". Poslední hornickou symboliku Karvinska zblízka si pak užíváme cca o půl km dál od dolu. V havířském světě vždy platilo, že každá šachta má mít svou havířskou hospodu, tady to nebylo jinak. 


Tato má jméno "U Bulače". Havířským žargonem byl za „bulače“ označen pracovník, který vynechával směny, třeba z důvodu, že se „zapomněl“ v hospodě. Asi žádný takový tam dneska nebyl, neboť pani hostinská byla docela nadšená, když viděla kolik zákazníků ji najednou přijelo v ospalém sobotním dopoledni. Ochotně nám donášela piva na předzahrádku i když jsme si je mohli sami odnášet od pultu. Posezení „U Bulače“ bylo možná trošku „nakažlivé“. Alespoň pro Áju s Pájou, kteří se po pauze od nás odpojili a pokračovali jinou trasou. Takže zameškali (zabulali) půl trasy srazu. Dělám si srandu, o tom, že se odpojí se vědělo již od rána.:-). Dál tedy pojedeme už bez nich, což je škoda, bylo s nimi fajn. Má snaha ukázat ostatním, že Karvinsko je převážně zelené, se mi myslím celkem podařila. Vyjma malých „ložisek černé přímo na důlních závodech bylo všude plno zeleně a tou oplývaly i rekultivované území po těžbě. Těžba už nezasáhla ani do nedalekých Albrechtic, nenápadné obce, kde je radost bydlet.


Vždyť jen kostely tu mají tři. My se zastavujeme u toho nejstaršího. Je to pěkná a fotogenická dřevěná stavba z r. 1766. Malá pauza na venkovní prohlídku kostela a pak už jedeme drahnou chvíli jen do kopce. Naštěstí cesta vede příjemným prostředím po lesní cestě krajem Louckého lesa. Z počátku jedeme v bezprostřední blízkosti železniční tratě Havířov - Český Těšín, později středem tohoto lesa. Stoupání končí na kopci v Mistřovicích, lokalita  nad Vyrubanou. 

Odsud kousek sjezd dolů k Těšínu na oběd do restaurace Monaco a pak zase zpátky S plným žaludkem se moc nechtělo, ale zvládli to všichni. I následné kratší stoupání ke dvěma   rádiotelekomunikačním věžím, od kterých jsou neobyčejně daleké rozhledy. Na jihu se nabízí hory s beskydskými hřebeny, na severu zase zdánlivé roviny Karvinska a za nimi i značné části jižního slezského Polska. Mámě štěstí, že kolem obou stožárů ještě není vzrostlá vegetace a tak se nám nabízí výhledy v téměř 360° úhlu. Jakoby výhledů nebylo dosti, přesouváme se po místní silnici na místo, které mám v zdejší oblasti nejraději. 


Tím místem je vyhlídka v Koňákově s prozaickým názvem "Horní Dvůr“. Jedná se veřejnosti přístupnou a udržovanou louku, která slouží jako expozice soch různých autorů. Na své si zde přijde jak ten, kdo obdivuje sochy, tak i ten kdo se rád dívá po kraji. Tomu se nabízí ničím nezakrytý výhled přes údolí na Beskydy od Ondřejníku po Javorový s Lysou horou  téměř uprostřed. Krásná podívaná. Lepší není ani z nejvyššího bodu Karvinska - Babí hory (426 m.n.m.), kolem které projíždíme od Horního Dvoru směrem na Kostelec. Na Kostelci mají moc hezký kostel v prima pěkném prostředí s fajn výhledy, takže opět fotíme. Po chvilce jízdy testujeme účinnost brzd našich kol v prudkém sjezdu k Těrlické přehradě . V průběhu sjíždění jsem zaslechl od někoho, že mám obrovské štěstí, že jsem trasu nenaplánoval opačně:-). 


Přes hráz, na které jsme si ještě na památku udělali vzpomínkové foto, přejíždíme na druhý břeh. Posledním stoupáním dnešního dne i srazu míříme opět jako ráno k Pacalůvce, jen z jiného směru. Dojezdem pro mne úkol „průvodce“ skončil a mohl jsem si v klidu oddechnout. Nikdo se mi neztratil, pokud nepočítám chvilkové pozapomnění se u Jarka - SK Na Vyrúbané. Trošku jsme mu poodjeli, ale kontaktoval mne rychle mobilem, takže jsem se vracel pro něj jenom kousek.  

Bylo to občas náročné ukazovat směr, kam se pojede a zároveň hlídat, zda jsme všichni. Ale při troše dobré vůle, jenž u Cyklobandy není nouze, tak se vše dá hravě zvládnout, vždy někdo rád pomůže, hlavně s hlídáním "konce" pelotonu. Akorát jsem nemohl tak často fotit jako obvykle, ale to mne zastoupili jiní. Tak nashledanou někdy příště Karvinsko.