úterý 15. listopadu 2016


10. sraz Cyklobandy - Jedovnice, kemp Olšovec - Drahanská vrchovina   21. - 23.5. 2010

Fotogalerie vlastní: 

Fotogalerie web Cyklobandy (481 fotek s vtipnými popisky od Dais)

Na tento můj zatím nejdelší sraz s Cyklobandou jsem se tentokrát vypravil sám. Všichni už byli na místě, zatímco já ještě v brzké páteční ráno zdolával trasu z Havířova do Jedovnic zprvu pomocí vlaku do Vyškova a posléze už po vlastní ose  do Jedovnic. Do kempu Olšovec jsem přijel akorát včas, resp. na mne chvilku se startem etapy Cyklobandité počkali. Ještěže už dneska máme mobily, díky kontaktu od Zdeňka se vědělo, že už jsem „za humny“. Přivítání tudíž bylo mimořádně vcelku rychlé, abych nezdržoval. 


Zpozoroval jsem mezi Cyklobandity i několik nových tváří, na bližší seznámení bude dost času na trase a nebo pak večer. Už se docela těším. Jen co jsme vyrazili z kempu, tak si nelze nevšimnout s jakou vervou se do jízdy pustila Andyho mladší ratolest Kačka. Samozřejmě jede ještě na přípojné tyči za Andym, ale  zabírá ostošest a vůbec neremcá. To nebývá u tak malých dětí vždy dobrým zvykem. Prvním větším zastavením na trase se pro nás stává vysílač Kojál. Obrovská stavba, člověk si připadal pod ní hodně titěrný. Aby nám Kojál nezapadl mezi objekty z kategorie „viděli jsme“, tak nám Andy nám s tomuto objektu povyprávěl některé technické zajímavosti, ostatně jako i jiných nevšedních objektů v průběhu tras obou dnů. 



Ta dnešní vedla mnohokrát po opuštěných cestičkách mezi poli, osázených dost často řepkou olejnou. Na fotkách s Cyklobandity se řepka vyjímala výtečně, horší to měla Dais. Ta je totiž na ni alergická ale zvládala to statečně. Dnešní den nebylo příliš teplo, ale i tak jsme se stavili na občerstvení u hospůdky v Rozstání. Možná trošku brzy, máme za sebou cca 14 km, ale raději dříve než vůbec. Od hospůdky putujeme dál přes hezkou lokalitu Bílý kříž do obce s milým názvem „Niva“. Z ní pomalu stoupáme do „hor“. Čeká nás totiž nejvyšší vrcholek Drahanské vrchoviny Skalky (735m n.m.). 


Tam se sice nedostaneme, naším cílem je meteorologická stanice, ale od vrcholu nebudeme daleko. Od čeho jsme naopak nebyli daleko, dokonce jsme si to místo přímo vychutnali a to doslova – byl pramen řeky Punkvy. Mám dojem, že to byl vlastně můj první pramen řeky, ke kterému se mi povedlo dojet na kole. Pramen označovala tabulka, známá z poutavých TV pořadů o pramenech českých a moravských řek, kterými provázel L. Munzar. Hrníček přidávaný k tabulce tam již ale nebyl, zřejmě skončil u někoho jako nevšední suvenýr. Po venkovní návštěvě meteostanice, kde si jako naoko přejeme, že by nám mohli zařídit pěkné počasí, když už jsou od „fochu“. Možná přání bylo i vyslyšeno, neboť v průběhu dlouhého sjezdu mezi lesy si opravdu užíváme i sluníčka, což ten den dvakrát často nebylo. Hezky bylo i v pauze na oběd v Penzionu U Petra v obci Suchý. 


Než jsme dojeli do další obce na trase se zvláštním jménem „Sloup“, tak už bylo s počasím opět vše při starém. Ve Sloupu jsme mimo jiné rádi zastavili svá kola kvůli vyfocení pěkného místního kostela a už se těšili na další zastávku, kterou byla propast Macocha. Tahle zastávka se nám krapet protáhla, neboť dosavadní občasné strašení pár kapkami deště se proměnilo v hodně solidní liják. Do deště se nám moc nechtělo, přece jen představa zítřejší trasy v mokrém oblečení nebyla moc lákavá. 


Nějakou dobu jsme se snažili zabít čas občerstvováním v Chatě Macocha, což se nakonec i vyplatilo. Déšť jakž takž ustal, což byl pro nás signál k úprku z Macochy. Je pravdou, že tak rychle jako dnes jsme úsek cca sedmi km na srazu ještě nejeli. Večer jsme si tu nepohodu vlivem počasí docela slušně napravili pohodičkou při oslavě Zdeňkovi padesátky. Ta se odehrávala v přístřešku, který možná dříve sloužil ke kempovým tancovačkám. Zdeněk tu krom milých gratulací obdržel od nás i žlutý dres s podpisy všech Cyklobanditů. Jak se ukázalo, to byl jen závdavek. Zdeněk dostal ještě jeden dárek, který sám sebe prozradil svou libou vůni - vepřovou kýtu. Je pravdou, že se muselo přivonět trošku zblízka. Ale posléze, až se pořádně „rozhicoval“ gril, aby se kýta jaksepatří dopekla, tak chuťové buňky byly drážděny i z dálky. Byl to takový dárek - nedárek, protože obratem se s celou kýtou s námi rozdělil.  Aby bylo čím chutnou kýtu zapít, tak byla po ruce bečka plná piva, prostě oslava padesátky jak má být. 


Později se oslava přesunula do kempovní restaurace a trvala dlouho do noci, než se spotřeboval volný účet „Na Zdeňka“, který otevřel pro nás oslavenec Zdeněk. Není divu, že se nám v sobotu ráno moc nechtělo vstávat. Ale jsme tady hlavně kvůli společnému ježdění na kolech, tak v dohodnutou jsme připraveni všichni vyrazit. Ale ještě než vyjedeme, čeká nás milá záležitost, kterou není nic jiného než pasování nových členů za cyklobandity. Této „cti“ se v tuto chvíli dostalo „nováčkům“, kteří s námi odjeli už několik srazů.


Všichni“nominovaní“ jsou kamarádské povahy, mají zájem o dění v Cyklobandě, takže nebylo nad čím váhat. Mirek, Ája, Pepa, Danka, Hrazda a Bob byli se vší vážnosti pasování poklepem pumpičky po ramenou. Současně bylo proneseno několik vět z úst Andyho na doložení významu vzácné chvíle. Posléze noví cyklobandité obdrželi na památku ještě zelenou stužku se žlutým zvonečkem, vše v barvách Cyklobandy.Z kempu dnes vyrážíme na opačnou stranu jako včera. Jedeme směr Býčí skála s velikým pohanským pohřebištěm. Zde si zejména děti cyklobanditů přišly na své. Před skálou, jen tak na trávě se odehrávalo divadlo pro ty nejmenší a zaujalo je tak, že ani nedutaly. 


Pozdější zastávkou je Huť Františka. Prima zastavení u této technické zajímavosti z r. 1748. Tavilo se zde železo pomocí dřevěného uhlí. Už je dávno mimo provoz, dnes tu ale bylo celkem rušno, probíhala zde právě ukázka starých řemesel. Dalším pěkným kouskem z historie byl kostel ve Křtinách. Jeho prohlídku jsme prvně dali hlavně zvenku a to docela v zrychleném tempu. Jednak byl kostel plný kvůli pouti a jednak  se nedalo odhadnout, jaký bude vývoj počasí. 


Nutno říct, že varianta vzít útokem restauraci poblíže kostela a přečkat blížící se bouřku v rámci pauzy na oběd byla výtečná strategie. Po ustání deště míříme kousek do kopce k jeskyni Výpustek. Jakživ jsem o ni neslyšel a jsem pln očekávání. Jeskyně měla pohnutou minulost za II. sv. války, vyráběly se tam zbraně a taky tomuto tématu patřila zhruba půlka prohlídkové trasy. Druhá půlka jeskyně už byla z mého pohledu o hodně zajímavější. Dostali jsme se do typických jeskynních prostor, kde byla radost fotit, ovšem jen s pomocí stativu. Efekt s nasvícenými světly byl parádní a zážitek z prohlídky tudíž nad očekávání dobrý.


Po Výpustku se opět vracíme do Křtin, přes které naše putování pokračuje do Bukovinky a až do samotného kempu Olšovec.Naštěstí tento úsek se odehrál už bez deště, dokonce se zdá, že sluníčko má snahu zůstat „viset“ nad kempem až do chvíle, než mu čas poručí odebrat se na druhou polokouli.  


Nedělní ráno nás čeká rozloučení se srazem, resp. účastníky srazu. V průběhu těch tří dnů, co jsem zde pobyl bylo sice občas deštivo, ale bylo moc dobře. Na zpáteční cestu domů máme já, Zdeněk, Radek a duo Ája a Pája plán projet Drahanskou vrchovinou, pak přes Plumlov, Prostějov do Přerova. Někde v okolí Prostějova se loučíme nejdříve s Radkem a o chvíli později i s párem Á+P. Do samotného Přerova na vlakové nádraží a pak domů už jedu jen se Zdeňkem.

Žádné komentáře:

Okomentovat