pondělí 10. října 2016



7. sraz Cyklobandy - Strážnice - ATC Lučina 08'                       22.-23.8. 2008

Fotogalerie:

Pátek 22.8. 2008
Srazy Cyklobandy se pro mne ukázaly jako záležitost, na kterou se již dlouho dopředu začínám těšit. Na obzoru se pomalu rýsuje má třetí účast na srazu, který bude z těch tří zároveň také nejvzdálenější od mého domova. Koná se ve Strážnici a proto, abych se tam nějak dostal, vůbec nepřichází v úvahu dojezd po vlastní ose. Navíc můžu vyjet až po ranní směně, takže výpomoc vlakem je víc než vítaná. 

Z Havířova do Moravského Písku se tedy pohodlně vezu rychlíkem a pak zbytek kolem 17 km na kole. Do místního kempu ATC Lučina přijíždím v páteční podvečer už za počínajícího šera. Říkám si, že asi cyklobandity vyruším v přípravě na večeři, ale průjezd vstupní „bránou“ do kempu ihned rozptýlil mé obavy. Nedaleko recepce nacházím celou Cyklobandu pěkně po kupě, právě u probíhající večeře. Lepší variantu pro přivítání se všemi jsem si nemohl přát a pěkně po řadě obcházím jednoho po druhém. Alespoň nehrozí, že bych na někoho zapomněl, když ještě nemám takový přehled o všech cyklobanditech. Tento vítací „ceremoniál“ mi přijde, že je sraz od srazu srdečnější, není problém vidět, že mne čím dál víc začínají brát za „svého“. Když tato milá „záležitost“ skončila, vyřizuji si formality kolem ubytování a konečně i já se dostávám k večernímu jídlu, ostatně už mi dost vyhládlo. Mezitím se stihla u mých spolustolovníků rozproudit prima zábava, ostatně jak jinak a sám jsem po chvilce nenápadně vpadl do nejlepšího.



 Sobota 23.8. 2008
V sobotní ráno nás všechny potěšilo krásné počasí a vyhlídka příjemných teplot a hlavně nenáročné trasy. Všude kolem se totiž rozprostírá nížina, kterou občas narušuje tak nanejvýš nevýznamná vrchovinka, jako třeba ta poblíž kempu. Takže obavy z kopců, jaké nás potkaly na předešlých srazech, jsou ty tam. Plánovaná trasa je rovinatá, zato ale o něco delší. Než však vyrazíme vstříc dálkám, stávám se spolu s Asterixem, Jirkou a Zdeňkem účastníkem milého "ceremoniálu", který mají na svědomí mají Dais a Andy. 

Andy „pasuje“ naši čtveřici za právoplatné členy Cyklobandy. Jako „pasovací“ relikvie pro tento slavnostní akt se nehodí nic víc jako  stará známá pumpička na kolo. Poklepáním pumpičkou po rameni je vše stvrzeno a ratifikováno ještě následným potřepáním pravicí od ostatních, již dávnějších členů Cyklobandy. Od Dáši všichni čtyři dostáváme ještě k dobru na památku žlutý cyklo zvoneček. Souhrnem - milá událost, která nijak nezvrátí dějiny, neperou se o ni televizní štáby, ale zainteresované zahřeje a taky potěší na duši. 


Pak už všichni společně odjíždíme z kempu směrem na nedaleké sousední Slovensko, do městečka Skalica. Opět si můžeme dovolit luxus průjezdu hranic jako za starých federálních časů. Bez zastavování, či jakéhokoliv vytahování pasů nebo občanek, projíždíme hraniční čáru. Několik let to po rozdělení Československa nebylo možné, teď krásná realita. Překvapila mne s jakou bravurou Skaličané zvládli rekonstrukci zdejšího historického centra. 

Někteří z nás si po zastávce na občerstvení, ještě dopřáli výstup na vyhlídkovou věž Farského kostola sv.Michala Archaniela, aby si tu lepost lépe prohlédli. Pak opouštíme město Skalici, abychom si užili i jiné parády, než je příjemná vizáž udržovaných historických staveb. Řeč je o nemalém úseku říční nivy řeky Moravy. Naplno si vychutnáváme nenadále ticho a pohodu, jenž v tuto chvíli narušuje snad jen svištění plášťů našich kol a cvakot foťáků. Nejedeme ovšem k majestátní Moravě přímo, ale trošku oklikou kolem Holičského háje s pěkným nivovým předkrmem, jenž nám na několika pár svých km přichystala říčka Výtržina.


Od soutoku těchto řek už jedeme proti proudu Moravy. Tímto směrem se odehrála značná část dnešní etapy. Drobnou změnou bylo malého odbočení na oběd v Hodoníně do "Restaurace s pivovarem" a pak opět honem na cyklostezky do přírody. Jinde by si mohli brát příklad, jak lze s jistě nevysokými náklady vybudovat dostatečně kvalitní trasy. Povrch sice nebyl asfaltový, ale dostatečně pevný a bez obav jetelný i za horšího počasí. Stezky jsou opatřeny zábranami proti vjetí aut, je jich tam poměrně dost (těch zábran) a zpočátku je překonáváme pěšky vedle kola, čest výjimkám. 

Později to ale mnohé z nás omrzelo a opatrně zkoušíme tyto kulaté asi 12 cm vysoké roury, nebo pro někoho trubky, projíždět přeskakováním a to i včetně dámské části naší „výpravy“. Nutno dodat, že tyto naše "zkoušky technické zdatnosti" byly téměř pokaždé úspěšné. Jak na této akci, tak i u těch dvou předchozích mi bylo mezi cyklobandity fajn, bohužel jsem neměl vyhrazeno více času než jen jeden den. Kolem páté podvečer se nedaleko Strážnice odpojuji od "pelotonu" a vracím se domů. Cyklobandité pokračuji dál k místní atrakci v podobě sklípků, zatímco já jedu opačným směrem na vlak do Moravského Písku. I tak odjíždím s pocitem, že i tohle třetí setkání s Cyklobandou se mimořádně vydařilo. Vracím se obohacen o mnoho zážitků, byť jsem na srazu pobyl ani ne 24 hodin. Jsem moc zvědav, jak si poradím se slibem, že příště  už zůstanu déle.

Žádné komentáře:

Okomentovat