pondělí 4. dubna 2016


Foto vzpomínka na chatu Plesnivku na Lysé hoře.

Fotogalerie: 



Bývalá chata Plesnivka na Lysé hoře si zaslouží, aby se na ni vzpomínalo jen a jen v dobrém. Jako prima nápad mi přišlo probrat se svými alby z Lysé hory a vybrat fotky, které i po létech prozradí něco o půvabu a nesmazatelném charizma vnitřních prostor. Zvenku sice moc krásy nepobrala, ale zato zdatně dovedla odolávat špatnému počasí i orkánům, které bičují Lysou více než jiné naše hory. 

Fotky jsou za období od r. 2004 až do jejího zbourání v září 2011. Ti, kteří Plesnivku zažili, tak ji jistě ještě mají v živé paměti. Pro ty, kteří se o její bývalé existenci dovědí až z tohoto článku, mám toto shrnutí. Byla to chata, která působila velice útulně a prostorně. Zejména v chladných dnech bývala od rána příjemně vyhřátá. A že jich na Lysé bývá. Do roku možná polovina. Za tento komfort mohli turisté poděkovat kamnům, opravdu netypického tvaru. Kromě toho, že výdatně vytápěly celou místnost, tak personál chaty pro turisty "vyrobil" důmyslnou konstrukci, na které sa dalo docela rychle usušit oblečení - místa tam bylo dost. 




Někdy, hlavně kolem poledne a zvláště o víkendech tam bývalo až moc teplo. Původ tohoto tepla byl ale docela prozaičtější - turisté si jej tam svou přítomností vyrobili sami. Někdy jich bývalo tolik, že fronta stála od vstupních dveří kolem oken až k pultu, takže se není čemu divit. Ta fronta měla i vedlejší, příjemný efekt. Než se člověk dostal až k pultu a spořádal to, co si koupil, tak oblečení měl víceméně suché. Tedy, pokud měl termoprádlo.


Možnou nudu ve frontě šlo zahnat třeba pozorováním, jaký kolotoč postupovalo odebírané uschlé oblečení na věšácích výměnou za mokré od nově příchozích. V letních měsících pomáhaly zvládnout nápor turistů brigádnice u bočního okénka ve vedlejší místnosti, z tzv. Tatranské vyhlídky. Před ní se rozprostírala rozlehlá terasa s mnoha mohutnými dřevěnými stoly a lavicemi. Přiznám se, že chvíle strávené v těchto místech s pivkem či kávou, v časech s výtečnou dohledností, kdy se Západní Tatry a Malá Fatra týčily v dálce jak na dlani, byly k nezaplacení. 

Při různých příležitostech nebyla nouze o dobrou zábavu, třeba když někdo s sebou přinesl kytaru. Ale i bez ní tam vždy vládla dobrá atmosféra, při které se i neznámí turisté snadno sblížili. Ale to obecně na Lysé bývá zažité, nebyla to jen výsada Plesnivky, podobné zkušenosti jsem měl i z vedlejšího srubu Šantán.