neděle 1. listopadu 2015

Kopřivnický Drtič 07'                             1.8. 2007

Fotogalerie:

Pro navození dokonalé pohody na letošním Drtiči jsem udělal proti loňsku ..opravdu vše, co bylo v mých silách. Pro cyklistiku vstřícné počasí mi už od brzkého jara dovolilo nastřádat hezkou kupu najetých km, takže kondička by byla. Druhou starostí bylo vyvarovat se možné hrozbě pocitu hladu na trati - pro ten případ sebou vezu daleko více jídla než minule, možnosti na doplnění vody po trase už mám taky lépe zmapované. 

A ani s dopravou na Drtič si nemusím dělat starosti, do auta mně přibere kámoš Láďa, v jeho společnosti jsem pak projel většinu trati. Tedy hlavně do kopce, ve sjezdech jsem neměl nárok ani na to, abych mu koukal na záda, byť pěkně zpovzdálí. Počasí na tento den slibovalo vydatné srážky, ale déšť nás zastihl až na Visalajích, sice nijak hustý, ale vydržel cca hodinku - až do Bílé. Za tu dobu však stihl dát na některým místem trati blátivý charakter. Následkem toho dostala na frak snaha mnoha aktérů s nezávodními ambicemi, kterým se de fakto až po Lysou horu, dařilo vyhýbat jakémukoliv zablácení. 

 
Pak už to bylo asi každému jedno a spíše situaci obrátili v žert, než aby se s tím trápili. Někdo si pak kolo umyl v nejbližším vodním toku, někdo vapkou v Bílé, někdo pokračoval dál tak jak byl, jen občas proklínal nepřesně řadící mechaniku. Za Bílou nám svitla naděje na výrazně zlepšení počasí, takže i stoupání na Javořinu hned odsypalo lehčeji.


Na rozdíl od loňska jsem zde nepřehlédl tajnou kontrolu a i následní sjezd jsem zvládl jaksi lépe. Jak je vidět, nějaké zkušenosti jsem již na tomto cyklomaratonu posbíral, ale pořád mi to z kopce bez odpružené vidlice trvá skoro 2x déle než ostatním. Láďa se na mně ten den v údolích věru dost načekal než sjedu z kopce k němu.Nejen některé sjezdy byly pro mne náročné, do kopců jsem dostával taky pořádně zabrat.


Asi bezkonkurenčně nejtěžší byl závěr stoupání kousek pod Kněhyní, to jistě rádi potvrdí i jiní, co jeli s námi. Není divu, že pak na Pustevnách to jedno čepované pivko jen tak zasyčelo. Však už taky bylo načase trošku změnit pitný režim, pít po dobu devíti hodin "obarvenou vodu" z iontových prášků, taky není zrovna super. Na Pustevnách nám chvíli trvalo, než jsme objevili chodník vedoucí k sjezdovkám, po němž sjíždíme do Trojanovic.Za zmínku ještě stojí návrat přes Červený Kámen na stadion, to chtělo horu odhodlání.


Dojezd na ovál v Kopřivnici ve 18.37 byl už bez aplausu tribun, co bych taky chtěl tři čtyři hodinky po dojezdu prvního. Díky bonusu za posbíraní všech kontrol ale můj výsledek dostává přívětivější tvář, obsazuji 163. místo v pořadí z 533 možných. Celkově jsem si polepšil, ač mi je o rok více. Takže spokojenost a nejen se sebou a doprovodem, ale i s pořadateli, že zorganizovali tuhle super akci.