neděle 25. října 2015


Podzimní výlet na kole přes pět sedel na pomezí Oravy a Kysuc  
31.10. 2009      140 km

Pro více info klikni na "DETAILS" v mapce nahoře vpravo.

Podzim už je v tomto čase na vrcholu proměny co se týče barev listí a některých jehličnatých stromů. Ne každý les má ale to štěstí, aby v něm rostly zrovna stromy, vyznačující se ve velké míře právě svou barevností. Lokalita, na severozápadě Slovenska, na pomezí Kysuc a Oravy takové lesy má a tak právě tam vede má dnešní cesta na kole.  Byť je zvětší části pokrytá smrkovými lesy, právě o jejich barevnou pestrost se v té správné míře starají listnáče javorů a bříz. A že jim v tom výdatně pomáhají jehličnany modříny nelze pochybovat. 


Slovenský název modřínů „červený smrek“ konečně dostává v tomto období vlastnost, podle které má jméno a právem si to jej zaslouží. Svou barvou jehličí ve spektru od žluté do červené si podmaní každého. Tak se pojďme na tu parádu podívat. Na Slovensko cestuji vlakem z Havířova v 5.42. Jedu přes Český Těšín do Čadce, kde vystupuji kolem půl osmé. Venkovní teplota se ustálila kolem 2 °C, rosničkami slibované sluníčko zatím nikde, jen mlha se líně válí nad okolní krajinou. Ale abych rosničkám nekřivdil, na jejich předpověď o jasném slunečném dni došlo, jen trošku později. To už jsem  měl za sebou nějakých těch 15 km, někde mezi obcemi Zborov a Stará Bystrica. Díky sluníčku jízda na kole hned dostala příjemnější ráz. Ne proto, že by mi bylo zima, oblečen jsem byl dost, možná až moc, ale slunce je slunce, o tom žádná. Bystrická dolina leží mezi kopci, které nejsou daleko od sebe a tudíž tam "nízké" sluníčko má už v čase podzimním trošku problém hned z rána všude nakouknout. Není divu, že úseků ve stínu se tady pak vyskytuje víc než dost. V těch je o poznání chladněji než na sluníčku a pravidelně se střídají.  Na to konto si co chvíli  zapínám budu až pod krk a po chvilce zase rozepínám. 


Závěr rovinaté části doliny patří Skanzenu Kysuckej dediny (Vychylovka) . Dnes si jeho návštěvu odpustím, není to dlouho, co jsem tam byl naposledy. Čeká mne ještě dlouhá cesta, podzimní dny jsou již dost krátké a stmívá se brzy. Tím spíše, že už ve skanzenu patrně sezona skončila a byť je sobota, tak hlavní lákadlo pro mne - parní mašinka, bude nejspíše dřímat v hangáru.


Asi 2 km před skanzenem odbočuji vpravo na krásnou novou silnici směr Oravská Lesná. Ještě jsem po ní nejel, tak jsem moc zvědav. První příjemný dojem mám z jejího profilu, který skoro vůbec nemění sklon, navíc ten jevcelku mírný. Pro kolo ideální, jede se fajn a těch několik aut, co projelo kolem mne, mi tolik nevadilo. Navíc stavitelé jaksi pamatovali i na široký pruh po okrajích vozovky, místa je pro mne tady tím pádem dost. Menší provoz je možná i díky tomu, že je dnes sobota a taky že ještě možno díky své "novotě" není tolik v povědomí řidičů. Silnici zdobí v mnoha místech stavební prvky viděné v Alpách, na první pohled je znát, že to muselo stát kupu peněz. Drahé muselo být i mnohé přemostění na desítkách pilířů a efektní zábradlí po stranách. Co se však zde nabízí zadara, to jsou pak výhledy na Malou Fatru. Nabíze se sice jenom občas, nejvíce snad kousek před vrcholem průsmyku, kde je před jedním z mostů široké provizorní parkoviště, ze kterého si lze Malou Fatru z dálky prohlédnout. Pro doplnění - sjezd z průsmyku do Oravské Lesné se mi zdá mírnější než na opačnou stranu do Nové Bystrice. 


Z Oravské Lesné pokračuji dál již starou známou silničkou směr Zázrivá s průsmykem na Hôli pod Klobúčnou.   Na jeho vrcholu nezastavuji, jak by se dalo čekat, ale hned sjíždím o pár desítek metrů níže na stranu od Zázrivé. Zastavuji až u již dříve objevené odpočívky, na kterou se vlastně celou dosavadní cestu obrovsky těším. Kdo se moc těší, bývá obvykle někdy zklamán a mně se to dnes povedlo dokonale. 

Výhled, jenž se mi naskytl, byl notně oslaben díky silnému oparu nad horami Malé Fatry. Pocity z návštěvy tohoto místa byly hodně příjemné, stejně jako minule, ale fotky, navíc trošku v protisvětle, nebudou patřit do "výstavného" alba. Pro lepší fotky budu muset jet někam, kde budu mít sluníčko více za zády.  Posouvám se tedy přes Zázrivou do Terchové a její blízké atraktivní lokality Vrátné doliny. Vrátna dolina ideální místo na focení, na vrcholky hor mi zde už sluníčko svítí z té správné strany. Sice zde z doliny nemám takovou možnost, jako nahoře z kopců, ale i tak jsem za to málo, co se mi naskytlo, vděčen.  Veľký Rozsutec a částečně zasněžený Stoh mi skvěle "zapózovaly.  Má duše tedy nakonec doznala klidu a já o poznání spokojenější můžu opustit tuto nádhernou dolinu a pokračovat do Čadce, odkud bych rád již domů odjel vlakem.



Volím cestu s menším provozem přes Lutiše, kde na mne čeká průsmyk Lutiška se 670m.n.m. Po jeho překlenutí se dostávám zpátky do Bystrické doliny. Bohužel za tímto průsmykom už nemůžu spoléhat na sluneční paprsky. To se mi nahoře díky vyvýšenému na průsmyku ukázalo naposledy, o jeho existenci svědčí už jen osvětlené vecholky některých vyšších kopců.  Rázem pocitová teplota klesla  někde k nule, možná i pod. Pomalu se začíná stmívat, naštěstí se "zatměním" jsem počítal, světla na kolo a reflexní prvky mám sebou.


V Čadci se mi nechce čekat na vlak a tak ještě pokračuji po vlastní ose do Mostů u Jablunkova. Zde se dovídám "jobovku", že mezi Mosty a Jablunkovem je výluka na železniční trati. Což by nebylo nic hrozného, horší je to, že kola ze samé podstaty do busu neradi berou. Nechci riskovat případné dohadování a jedu tedy až do Jablunkova. Odjezd z Jablunkova ve 18.08, příjezd Havířov 19.07h. Trasa: Čadca - Horelica - Krásno n. Kys. - Zborov - Klubina - Stará a Nová Bystrica  - Oravská Lesná - Zázrivá - Terchová  - Kubíkova -Lutiše - Radôstka  - Stará Bystrica - Klubina - Zborov - Krásno n. Kys. - Horelica - Čadca - Svrčinovec - Mosty u Jablunkova - Jablunkov