středa 7. října 2015

Kopřivnický Drtič 2008'                               9.8. 2008


Rok od posledního Drtiče uplynul jako voda, je čas zkusit další ročník. V sobotu 9.8. brzo ráno nakládám kolo na Láďovo auto a spolu s ním se vydáváme směr Kopřivnice. Cestou s obavou sledujeme aktuální vývoj počasí zatím nám moc radosti nedělá a ani celková předpověď na dnešek není moc optimistická. Zatím padají jen drobné dešťové kapky z šedočerné oblohy, my však stále doufáme, že se to zlepší.

Abychom zahnali špatné počasí, jdeme si na stadionu v Kopřivnici "odbýt" prezentaci, moc to však nepomohlo. Spíše naopak, z pod střechy stadionu sledujeme, jak drobný déšť vystřídaly provázky vody různé intenzity. Avšak síla odjet Drtič 2008 pro
550 cyklistů, včetně nás dvou, byla asi moc velká. I za takové situace jsme se kolem půl osmé přece jen vydali  na 125 km dlouhou trať s očekávaným převýšením kolem 3 000m. Náš plán se zredukoval na - kam dojedem, tam dojedem, uvídíme.  Už hned první sjezd vodnatou stružkou v terénu z Červeného Kamene dal tušit, že s nějakou velkou porcí km počítat raději nemáme. Díky kolům bez blatníků jsme po dvou  třech kilometrech  byli všichni dokonale poznačení od kapek bláta, odletujících od plášťů kol. Bláto na dresech a zelené tabulky na řídítkách teď byly  společným znakem "Drtičů". 

Dalším pojítkem mezi námi bylo velice rychlé ubývání brzdových špalků. Bláto s pískem při projíždění louží udělali brzy své. Jak se jednou dostal tento maras na ráfky, nějaký čas trvalo  než byl ráfek opět "čistý". Brod v Kozlovicích se tím pádem stal vítanou přírodní myčkou  kola. Stačilo jej projet přímo a ne po lávce jako za dobrého počasí.  Guma na špalcích ubývala ale i tak takovým tempem, že po sjezdu od tajné kontroly na Ondřejníku k podjezdu ve Frýdlantu již mnozí měli starost (a já taky), jak rozjeté kolo vůbec ubrzdit. Nastalo dilema, zda brousit ráfky holým železem bez gumy a nebo zda jít vedle kola z kopce. 


Však také na webu Drtiče byla poznámka, že ve Frýdlantu byly v cykloprodejně vykoupeny v sobotu všechny brzdové špalky. Je to s údivem, ale za tohoto stavu tak trochu vítám skutečnost, že z Frýdlantu až na Lysou pojedu do kopce. Krom krátkého sjezdu od Ivančeny zde brzdy vůbec nebudu potřebovat. Proto plánuji sjeté špalky vyměnit až nahoře na Lysé. 


Jaká to byla chybná strategie jsem naplno pocítil za tvrdých meteorologických podmínek na vrcholu, kde se nebylo kam schovat do závětří před chladným větrem a notně sílícím deštěm. Pláštěnkou chráněná horní část těla byla celkem v pohodě, ale kraťasy mám durch mokré a díky větru zima byla tak dvojnásobná Byť se jedná o poměrně krátkou opravu, tak v Plesnivce mi dost dlouho trvalo, než mi přestalo vibrovat tělo. Naštěstí teplý čaj mně spolehlivě "vrátil zpátky". Teplý nápoj si už vychutnávám i s Láďou, kterému jsem se nějak "ztratil" kdesi u Frýdlantu. Společně se při odchodu z teplého zázemí chaty shodujeme, že dál pokračovat nemá cenu. Prakticky až na pár krátkých minutek nás doprovázel na celé prozatímní trase déšť, chvílemi dosti vydatný. A my nejsme až tak otesaní, abychom se z této skutečnosti dokázali radovat.



Do Ostravice sjíždíme nejkratší trasou kolem Kobylanky a ač je převážně asfaltová, stejně si v čekárně na nádraží musím opět měnit špalky, tentokrát pěkně v závětří a pod střechou.  V čase projíždění Ostravicí se zdálo, že se možná mraky roztrhnou, ale to byla jen taková finta od počasí. Ani ne za chvilku přišla asi půlhodinová "přeháňka", rovnající se slabší průtrži mračen. Ta dala rázem na jakékoli sluneční vyhlídky v době kolem 14. hod. zapomenout. 



Příjezd na stadion v Kopřivnici byl sice už beze srážek, ale i bez pocitu vítězství sám nad sebou, jako po minulé roky. I když, co se týče odhodlání, to jsem si vybral maximálně. Letošní pseudovítěz - počasí - byl vskutku šprýmař. Jen co jsme kolem 16. hod. vyjeli z Kopřivnice, ukázala se na mnoha místech na západní straně krásně protrhaná modrá obloha a vlastně až do večera bylo nad Beskydami počasí jak na objednávku. Prostě krásně.