středa 14. října 2015


Český Těšín - Wisla - Przelacz Samopolska - Szczyrk - Skrzyczne  - Barania Góra - Wisla - Třinec.                    123 km                              odjeto a odchozeno 25.7. 2008



Pro více infi klikni  na "DETAILS" v mapce nahoře vpravo.  Bohužel v tomto případě se na mapovém servru GPSies.com vyskytuje chyba v načítání profilu. Ale všechny ostatní funkce jsou O.K.


Z Havířova na Skrzyczne, nejvyššímu vrcholu polských Slaskych Beskyd, není přístup s kolem jednoduchý. Byť možností se nabízí povícero, žádná vyloženě dobrá. Nastoupit kousek za Karvinou (Zebrzydowice) do vlaku polských železnic a dopravit se přímo do nejbližšího možného místa pod Skryczne t.j. (Bialsko - Biala) a nebo lokálkou z Polského Těšína s přestupem na tutéž trať v městečku Chybie. Taktéž se nabízí použití vlaku i na naší straně, ale za cenu, že se mi do cesty postaví průsmyk Przelacz Samopolska (934m.n.m.) - nástup  z Třince, ev. ještě i Kubalonka (761m.n.m.) - nástup z Jablunkova.  Zaleží, jak daleko se po české straně jede. 



Já jedu vlakem z Havířova do Č.Těšína. Mohl jsem jet až do Třince, ale než čekat na přípoj, tak už budu tam. Z Třince pokračuji na Lišnou a dál přes kopečky do Wisly přes Ustroň. Za městečkem Wisla odbočuji vlevo na silnici č. 942, vedoucí na průsmyk Przelacz Samopolska (934m.n.m.). Sjezd do Szczyrku je příjemný ale i bolestný kvůli ztrátě velké kupy výškových metrů. Do Szczyrku, jakožto východiskového bodu při cestě na zdolání Skrzyczného, vede paralelně ještě jedna trasa. Z Jablunkova (386m.n.m.) přes hraniční přechod Bukovec (455m.n.m.). Znamenalo dát si hned "ze startu" dvojnásobnou horskou prémii na Kubalonku (761m.n.m.), pak sjet do Wisly (392m.n.m.) a znovu nahoru na výše zmiňovaný průsmyk - Prelacz Samopolska. Bohužel, tomuto průsmyku se ve směru Wisla - Szczyrk nijak vyhnout nelze. 



Z vrcholu Prelacz Samopolska. se dá nastoupit na hřebenovou trasu přes Malinów, Malinowske skaly na Male Skrzyczne. Tento úsek ale není vhodný pro kola. Začíná dost ostře ve vymleté cestě, pak následuje příjemná pasáž po hřebenu, ale zejména sestup z hory Malinów (1114 m.n.m.) je hodně prudký. Výletu na Skrzyczne mi bohužel vyšel na období po déle trvajících deštích, ale dle dnešní předpovědi srážky nemají padat již žádné. 

Očekávám výskyt blátivých úseků, ale spoléhám na to, že tam bude podobné složení podloží jako v našich Beskydech, takže by bláta nemuselo být moc. Po vyjetí do svahů nad městečkem Sczyrk, mé předpoklady honem vyvrátili polští dřevorubci.  Povedlo se jim lesní cesty totálně rozjezdit. Ve snaze urychleně zlikvidovat následky jarní vichřice, dali této cestě nefalšovaný charakter tankodromu. Aby to nestačilo, logicky umístili kolem cesty tabulky se zákazem vstupu kvůli těžbě. Nikde zatím neslyším zvuk motorové pily a tak pokračuji výše. S rostoucí nadmořskou výškou mlha houstne, ale jsem odhodlán nevracet se, když už jsem tady. Starosti mi taky dělá hodně rozvětvená síť lesních cest, je těžké si vybrat tu pravou a ani pohled do mapy moc nepomáhá. Nezbývá jen si tipovat, po které se vydat dál, což činím vždy po té od pohledu zachovalejší. Později si beru jako vodítko lana lyžařského vleku vpravo, jen se musí sem tam protrhnout mlha, abych mohl spatřit jeho obrysy. 



Od místa, kde konečně přicházím k horní  a vlastně i přestupní stanici tohoto vleku (tzv. Hala Skrzycenska) mi povaha cesty umožňuje dokonce i hupsnout na kolo a pokračovat pomalu nahoru.  Dosavadní úsek byl více o chůzi vedle kola než o nějaké jízdě. Nahoře, kde neprobíhá těžba si pro změnu připadám jak na široké dálnici, nezřídka je kameny zpevněný chodník široký i pět metrů. Postupně se směrem k vrcholu zužuje, ale co je důležitější - souhlasí s mapou. Orientační bod, v podobě vysílače na vrcholu, nemám šanci vidět ani náhodou, ale i tak jsem dospěl do cíle vcelku zdárně a nakonec i bez bloudění. 


První dojem z vrcholu opravdu nic moc, opět jen díky mlze. Nebylo vidět nic kolem, jen jakýsi hranatý bílý kámen u kterého nebyl žáden rozcestník. Zanedlouho, tím jak jsem postupoval dál, z mlhy "vystoupila" i obrovská "věž" vysílače i další objekty na v okolí vrcholu hory Skrzyczne.  Jsou umístěny v závětří, kousek mimo vrchol, z druhé strany než jsem přijel já. V prvém momentu se tak zdálo, že vrchol je pustý. Při pohledu kolem sebe na hustou mlhu, mi přijde jako hodně vtipná optimistická předpověď rosniček, že bude dnes polooblačno a teplo. Já se "natěšil" na daleké výhledy, Skrzyczne má na výhledy dobrou pozici, jelikož není na vrcholu zalesněn a tu nic.



Po krátkém posezení u horké kávy v zdejším "schronisku" (polský výraz pro horskou chatu) se nepoučen dosavadní kvalitou tras, vydávám na hřebenovou túru po červené TZ, směrem na Male Skrzyczne. Zpočátku trasa vypadá přímo učebnicově, navíc ji sem tam ji zpestřují větší či menší vodní jezírka. Idylka však netrvá dlouho, později se hlavně v partiích kde stoupá, objevuje na povrchu hrubé kamení a na jízdu to není. A v některých klesáních se taky nedá jet, tam zas traktory vyjezdili hluboké koleje. Tohle se týká už ale spíše úseku M. Skrzyczne - Malinowska Skala (1152m.n.m.).  


Od Malinowska Skala dál to totiž už bylo jen horší a horší, kameny a výmoly čím dál větší a postup pomalejší.  Mlha byla pořád všude kolem, takže na výhledy jsou molhl dnes klidně zapomenout. Ale zato dojem z nejbližšího okolí byl vyjímečný. Vývraty již díky dešťům zbavené hlíny a další sic stojící, ale polámané  stromy  působily jak kulisy z filmu Pán prstenů. Takové a podobné prostředí mne provází dál na horu zvanou Barania Góra (1214m.n.m.). Několik stovek metrů zpět jsem naivně pohrdl odbočkou na kótě Gavlas (1077m.n.m.), která by mně "snesla" po žluté TZ do údolí říčky Biala Wiselka. Tím, že jsem zůstal na červené TZ si pletu na sebe doslova bič. Musím nastoupat po úzkém, nevím zda víc kořenovém než kamenném chodníku, přes různé "hupy" spousty výškových metrů. Dochází  mi voda, čas vyhrazení na zdolání trasy někam vyšuměl a z dálky se začíná  ozývat hřmění.  


Na zalesněném vrcholu Baraniej Góry zjišťuji, že bych za dobrého počasí mohl využít služby rozhledny. Jenže dnes byla mně a asi desítce pěších turistů, kteří se tady z ničeho nic objevili, k ničemu. Možná se byli podívat, kde pramení Biala a Czarna Wiselka , počáteční prameny legendární polské řeky Wisly. Sešup ke schronisku či hotelu Przyslop vedl po "formanské" cestě. Cesta byla široká asi 2m, ale hlavně posetá většími volnými kameny, takže se to tom jet nedalo. 

S úlevou pak vítám pod hotelem proměnu kamenité cesty v alespoň blátivou, která se po pár set metrech mění v asfaltovou. Moc k ježdění to sice dnes v téhle části hor nebylo, ale musel jsem si to zkusit, aby měla duše klid...Tuhle hřebenovku nedoporučuji na kole nikomu, ale turisticky to trasa může být hodně zajímavá. 



Dlouhým rychlým sjezdem se dostávám dolů do údolí nad městečko Wisla, doprovázejíc tok už celkem mohutné Czarne Wisielky. Ta se za chvíli, kousek nad městečkem Wisla, v přehradě Jezióro Ciernianskie, spájí s říčkou Biala Wisla. Z přehrady už vytékají pod společným jménem Wisla, aby se vydaly na předlouhé putování přes celé Polsko. Já mám před sebou mnohem kratší trasu. Zdolám ještě průsmyk Kubalonka, přejedu Istebnou, a přes hraniční přechod Bukovec se vracím zpátky do ČR. 

V sousední obci Bukovce - v Písku si všímám spousty zachovalých roubenek, zvažuji se zde někdy vrátit a v klidu co to vyfotit. V Jablunkově  mi čekání (asi 30 min.) na vlak do Havířova připadá moc dlouhé a proto si krátím čas jízdou na kole do Třince. Příjezd domů něco po 20.15 hod. Délka trasy 123 km, čistý čas jízdy 9 a půl hod., průměrná rychlost 12,9 km, max. 62, 4 km/hod.