středa 30. září 2015

Žilina - Vrútky - Martinské hole - Krížava - Veľká Lúka - Vrútky - Žilina        115 km     22.9. 2007
                           
Fotogalerie: 


 
Pro více infi klikni na "DETAILS" v mapce nahoře vpravo

Nedávno jsem Martinské hole navštívil, ale přesto rád přijímám nabídku od kámoše Jarka, bydlícího nedaleko Žiliny, zkusit si to znovu. Aby nám bylo veseleji, tak se k nám přidává i Radek, jenž bydlí od Jarka o poznání dále - nedaleko Prostějova. Pro Radka to bude premiéra, ještě na Slovensku na kole nejezdil. Sraz si dáváme pod hrází Žilinské vodní nádrže v 9.00 hod. 


Teplota o této hodině je zatím nic moc, dost to jde na vrub mlze, ve kterém jsem já i celé okolí dokonale zahalen. Vím, že jde o  přechodní stav, dříve nebo později mlha vytratí někam do oblak. Už v průběhu ranní cesty vlakem z Havířova bylo totiž až do Mostů u Jablunkova nádherné počasí s jasnou modrou oblohou. Od tohoto hraničního průsmyku ale jakoby začal úplně jiný svět - svět bílé tmy.Tohle je však pro nastupující podzimní období typické - v horských oblastech se mlha drží prostě déle, někde celé dopoledne.



Po vzájemném přivítání pokračujeme společně po boční hrázi až skoro do Varína (asi 6 km). Tato přehrada vznikla trochu netypicky, obvykle se jako břehy využijí svahy kolem řeky. Zde jsou svahy v příliš velké vzdálenosti od řeky a tak si jeden "bok" projektanti vytvořili uměle, navezením zeminy téměř po celé délce přehrady. Po této boční hrázy vede upravená, cca 3 metry široká asfaltová  stezka. Cyklisté i in - line bruslaři musí být z jízdy po stezce v sedmém nebi, jen se jich tam náhodou nesmí sejít najednou moc. 

Projížďka kolem vodní hladiny s krásnou kulisou hor musí být moc pěkný zážitek. A když třeba moc fouká, tak stačí sjet kousek dolů pod boční hráz a projíždět se paralelně hezky v závětří. Teď po ránu jsme zde zatím jen my tři, odpoledně zde bude určitě rušněji. Klidná "idylka" nám končí v obci Strečno, při vjezdu na hlavní silnici Žilina - Vrútky, na kterou se musíme chtě - nechtě nad přehradou napojit. Řeka Váh si mezi Strečnem a Vrútkami v pohoří Malá Fatra jen ztěžka prokousala koryto sama pro sebe. Na dopravní komunikace už mezi strmými horami zbylo místa méně než málo, natož na nějaké cyklostezky. 

Takže veškerý provoz je soustředěn na úzkou silnici a podle toho to tak i vypadá. Nejkritičtější, cca 9km dlouhý úsek se snažíme v hustém provozu profrčet nejrychleji, co to jde. Když zrovna nejede kolem nás kamion či nějaké jiné auto, stačíme na krátký okamžik zaznamenat okolí a v něm jednu hezčí přírodní scenérií za druhou. Bohužel na zastavení kdekoliv a jejich vyfocení si můžeme nechat zajít chuť. Širších úseku, kde bychom se mohli zastavit u krajnice je opravdu poskrovnu. Jedno příjemné místo však zde je - odpočívadlo, nedaleko Starého hradu, který se téměř ztrácí ve stromovém porostu vysoko nad řekou Váh. K hradu se odsud nelze dostat, je na druhém břehu řeky, ale je dostupný chodníkem ze Strečna.
Ve Vrútkách jsme rádi, že už konečně můžeme odbočit na Martinské Hole. Od zmíněné křižovatky jedeme hodně širokou silnicí, situovanou mezi rodinné domky  Zatím je její stoupání velice mírné a je hlavně téměř žádný provoz. Za poslední usedlostí se silnice zužuje na standartní asfaltku, která nás tahá rozumným úklonem nahoru na Martinské hole. V plánu máme také navšívit vysílač Krížava a třeba i blízky "hrbolek" na hřebeni pohoří s názvem "Veľká Lúka". Jarek se na výšlap až sem necítí, počká nás tedy u chaty na Martinských holiach. Zdolání dalších  226 výškových metrů z Martinských Holí  na V. Lúku si nechá na jindy. Už i tak dovršil  svůj počet zdolaných výškových metrů skoro na 1000 m. (Vrútky 382m n.m.- Martinské Hole 1250m n.m.).



Já s Radkem jsme si tedy vyjeli kolem chat k vysílači na Krížave (1457m n.m.). Poté asi 400 m dlouhou polní cestou, téměř rovinatým terénem přejíždíme k rozcestníku na V. Lúke (1476m n.m.). Bylo by hřích toto místo vynechat, zvláště když rozhledy, doslova na všechny strany, nás k tomu přímo pobízely. Vysoké a Nízké Tatry, Roháče, Veľká a Malá Fatra, vzdálené Beskydy, no prostě radost pohledět.. Nasyceni pohledy spokojeně sjíždíme níže k chatám za Jarkem. Musíme krapet opatrněji, neboť jsou zde v asfaltu neobvykle velké výmoly. Na původní asfaltku, vzniklou patrně z důvodu výstavby vysílače ještě nikdo kvůli opravám od této výstavby ani "nešáhl".


Zatímco my se cca hodinku toulali nahoře nad chatami, Jarek využil naší nepřítomnosti na odpočinek a vychutnání výborné kávy. Společně si pak ještě s chutí dáváme zelnačku + pivčo. Už dlouho nám tak nechutnalo a to cestou padlo několik domácích svačinek. Jak se ráno mlha definitivně zvedla, počasí od té chvíle nemělo chybu a ani se nám pak nechtělo dolů. Nebýt toho, že jsem potřeboval být nejpozději kolem půl šesté večer v Žilině, tak bychom pobyt nahoře asi protáhli pěkně na dlouho. 

Ono, když si jeden vzpomene, že jej čeká na cestě zpátky ta šílenost na silnici z Vrútok do Strečna, není se co divit. Ale nakonec jsme i tohle celkem dobře zvládli. I malé pokušení zastavit někde při okraji cesty a vyfotit si vory plující po řece Váh. Vory se zas tak často nevidí ale nechceme omezovat silniční provoz. Za Strečnem odbočením z hlavní doprava a mostem přes řeku míříme do Varína. Stejnou trasou jako ráno se vracíme do Žiliny. Tam se pro dnešek loučíme, já dál pojedu vlakem do Čadce a z ní po vlastní ose přes hranice do Mostů. V Mostech mám fúru času, čekání na vlak bývá dlouhé a tak jedu dál - až do Vendryně, čímž se kupka mých dnešních km ustálila na sumě 115 km. Úsek Vendryně - Český Těšín - Havířov jedu vlakem.