středa 8. února 2017


17. Sraz Cyklobandy Hradec nad Moravicí, kemp Kajlovec    22.- 25.5. 2014


Tento sraz měl takovou malou, nechtěnou „předehru“ ve formě přesunutí termínu pořádání srazu. Stalo se to v historií pořádání srazu poprvé. Důvodem byly povodně v regionu a mimořádně nepříznivá situace s počasím v původním termínu. Dorazit v něm na sraz by znamenalo prosedět 3 dny v kempu, bez šance vůbec vyrazit na kola. Náhradní varianta byl s počasím opak o 180° i když slušnou přeháňku jsme si taky užili. 

Na cestu do Hradce nad Moravicí jsem měl parťáka Zdeňka, se kterým jedeme spolu od Ostravy. Do Opavy kopírujeme stejnou trasou jako na poslední sraz v Karlově s Paragánem. Změnou bylo až odbočení v Opavě na CT 551, kterou se po projetí Kylešovic dostáváme k řece Moravici. Podél ní pohodlně až do Hradce. Zde Moravici opouštíme a v závěrečném úseku do kempu Kajlovec se necháváme doprovázet o poznání menším vodním tokem se jménem Hradečná. Zdeněk i já jsme pořadatelé tohoto srazu, takže by bylo zahodno být zde mezi prvními, abychom stihli doladit případné „detaily". Třeba jako správcem kuchyně a kempu zapomenutá naše objednávka na špekáčky a chleba. Než jsme se nadáli, tak správce tento nedostatek bleskurychle napravil nákupem potřebného v marketu v Opavě. Špekáčky si posléze opékáme večer u ohně. Krom již kompletně dorazivší Cyklobandy opéká s námi i správce se sympatickou rodinou. Než se pořádně setmělo, tak to už vypadalo, že jsou jako jedni z nás. Společně jsme pak strávili velice příjemný večer. Večer, jehož prima zpestřením byla oslava mých padesátin, ke kterým jsem dostal od cyklobanditů moc chutný narozeninový dort a kupu drobných dárků. Tuto milou pozornost jsem jim obratem vykompenzoval "otevřeným účtem" v kempové restauraci.


Páteční ráno bylo po oslavě trošku náročné, ale hřejivé sluníčko nám vstávání poměrně snadno ulehčilo. Kdo by lenošil v posteli, když se může tak pěkně projíždět na kole po tomto kraji. Navíc nás čeká nevšední zážitek. Máme plán poprvé v historii srazů Cyklobandy ujet trasu dlouhou 100km. Okolí Opavy směrem na Krnov je jedná velká rovina, tak proč to nevyužít. Po dobré a vydatné snídani jedeme po už nám známé CT 551 směr Opava. Jede se z „kopce“, podél řeky, takže jsme v tomto okresním městě coby dup.

Přes pár vedlejších uliček se dostáváme až k řece Opavě. Tady už máme „vyhráno“, cyklotrasa CT 55 vedoucí po obou jejich březích, prakticky středem města, má známky nejvyšší kvality. Občas nás přivádí až téměř do koryta řeky, ale většinou vede po hraně nábřeží. Jedeme směr Krnov, takže proti proudu, ale není to vůbec znát. Ve Skrochovicích máme za sebou kolem třiceti km a původní záměr stavit se zde jen na polévku se „zvrtl“ na regulérní oběd, byť bylo jen něco kolem 11°°hod. Energie ale bude potřebná, tak proč ne. Po obědě mimořádně nejedeme do velkého kopce, jak jsme na srazech zvyklí, ale stále po rovince frčíme směr Krnov. Slovo frčet je na místě, máme celkem silný vítr do zad, až to vyvolává obavy, jak pojedeme proti němu cestou nazpátek. Část Cyklobandy v Krnově po ujetí cca čtyřiceti km preventivně řadí "zpátečku", sedm odvážných pokračovalo dál směr Město Albrechtice. 


Původně nás měl přes Krnov provést Asterix, ale byl pracovně vytížen. K nám se má připojit až později odpoledne, takže jsme to zkusili na vlastní pěst. Bez větších obtíží jsme prokličkovali městem, ale stejně nám trošku odlehlo, až jsme se dostali mimo něj k řece Opavici. Ta nám bude chvíli dělat společnost namísto předchozí Opavy, která v Krnově zamířila za svým pramenem do Jeseníků. Kolem Opavice jedeme také proti proudu a máme radost, že pokračující CT 55 má stále hodně slušné parametry. 

Taká zde jedeme moc příjemným prostředím a dostává se nám hmoha pěkných výhledů na řeku. Je to opravdu něco jiného, než když cyklotrasu oddělují od řeky vrbiny či stromy a vodu lze jen tušit. Kýženou vzdálenost padesáti km, potřebnou pro otočku, máme ujetou kousek před Městem Albrechtice. Řídíme se tachometrem dle Yarise, hříčkou přírody nám totiž každému ukazuje kilometráž jiné údaje, byť ne moc rozdílné. Vzájemně si „půlgratulujeme“ k polovině úspěchu, vidina stovky je v tuto chvíli celkem reálná. Stejnou vzdálenost musíme tak či tak ujet do kempu, byť je zde možnost v případě nutnosti použít i vlak. Po malém občerstvení děláme otočku a pádíme stejnou trasou směr Krnov. Zde u příležitosti pauzy na výbornou kávu na náměstí potkáváme Asterixe. Musí ještě ale domů a tak jedeme napřed, jistě nás cestou brzy dožene. Shodou okolností se mu to ale nepovedlo, neboť nás minul právě ve Skrochovicích, kde jsme se zastavili u hospůdky. 

S Asterixem jsme se pak setkali až v Opavě, kde namísto nás dostihl tu část Cyklobandy, která udělala „obrátku“ již v Krnově. Ta si zde udělala dlouhou zastávku u lanového parku či prolézaček, pro děti to byla příjemná změna po dlouhé jízdě na kole. Konečně jsme opět všichni spolu, vypadá to na malou oslavu, což nám nikdy nevadí. Na zahrádce u fotbalového stadionu Slezanu jsme to zalili nějakým tím pivem a pak opatrně vyrážíme podél řeky směr Hradec. Chvíli jedeme ještě podél Opavy, pak kousek přes Kylešovice a pak už kamarádíme s řekou Moravicí. Návrat do kempu byl s troškou euforie, přece jen dosáhnout 100 km na srazu, to není jen tak. Někteří tuhle porci jezdí na počkání, ale pro některé to je zásek hodný zapamatování. I děti měly dnešní den právo na svůj "kousek slávy“, vždyť ujely něco přes 80 km. Byly na sebe jaksepatří hrdé, jen trošku litovaly, že také nemají stovku, moc jim nechybělo. Kdo by čekal, že úderem večera lehnou únavou, tak se mýlil, energie měly do noci pořád na rozdávání. 


Sobotní putování nepředstavovalo zdaleka tolik km jako při včerejší stovce. Naplánovali jsme si jen takovou „vyklusávací“ etapu po památkách. Ale nějaké kopečky tam taky jistě budou. Trasa povede po zámcích ve zdejším kraji, hned ten první v Hradci je nadmíru atraktivní. Krátké stoupání k němu po serpentinách možná po včerejšku ještě trošku bolelo. Ale když se vyjelo na nádvoří a před námi se otevřel pohled na nevšední architekturu zámku, tak únava byla rázem zapomenuta. 

Při pohybu po nádvořích zámku jsme strávili cca příjemných 45 minut a ani se nám nechtělo jet dál. Sídlo monarchů snadněji opouštíme, až když se nám už zdálo, že už nic nového pro vyfocení nenajdeme. Z vrchního nádvoří poté sjíždíme hodně strmou cestičkou do parádního zámeckého parku, rozprostírajícího se kolem řeky Moravice. Ani odsud jsme neodjeli zklamáni. Oklikou přes pečlivě udržovaný park se dostáváme do centra Hradce, stačí projet přes silnici a jsme opět na CT 551. Té se držíme až do Branky u Opavy, tam odbočujeme doprava přes most směr Raduň. Ta je ovšem ještě daleko, nejprve musíme zdolat ne úplně lehké pozvolné stoupání do Chvalíkovic a později do obce Vršovice. Za zdlouhavý výjezd jsme ovšem brzy odměněni krásným sjezdem, škoda jen že vede po hlavní silnici obce. Po příjezdu do Raduně není těžké najít místní dominantu, renesanční zámek.  Nejlepší výhled na něj nacházíme u jezírka na okraji zámecké zahrady. 


Po zhotovení mnoha fotek a dostatečném nasátí pohádkové atmosféry bylo třeba nechat na chvíli „vychladnout“ naše foťáky. To lze nejlépe provést někde v hospůdce, která se nachází nedaleko. Drobnou potíž s tím, že do otvírací hodiny schází možná půlhodinka, vyřešil ochotný personál. Pomoct zahnat žízeň nám pomohl snadno, ale vyřešit to, zda  si máme dát ještě jedno a nebo prchat před blížící se bouřkou do Kravař, to jsme už museli sami. 

V Kravařích jsme měli totiž domluvený oběd na určitou hodinu a bouřka může trvat kdoví jak dlouho. Nakonec riskujeme, že cestou schytáme nějakou tu dešťovou kapku a pádíme směr Kravaře. Máme k tomu poměrně slušný vítr v zádech a ještě se jede z kopce. K zámku v Kravařích přijíždíme za prvních kapek a roztroušeni v malých skupinkách. Má malá nepozornost způsobila to, že jsem minul tu správnou odbočku k restauraci na okraji městečka a jednu ze skupinek jsem nechtěně zavedl až do centra. Tam nás už samozřejmě déšť dohonil, na rozdíl od jiných skupinek, které do restaurace dojely „po suchu“. Má skupina krátkou přeháňku nuceně přečkala ukryta v autobusové zastávce. Smutnou náladu z mnou zpackané „navigace“ se mi snažili napravit děti od Lenky vtipkováním, že už se dnes večer nemusí sprchovat. Po dešti, s menším zpožděním, rychle nacházím tu správnou cestu k restauraci, kde máme zajednaný oběd. Po příjezdu nemohlo být jinak, než že si ze mne cyklobanditi chvíli utahovali, ale nešlo se na ně zlobit. Alespoň bylo veselo a to jsme ještě nejedli. 


Restaurace nabízí v rámci menu  možnost dopřát si chutné polévky „co se do nás vejde“, stejně jako na předchozím srazu U Hradilů. Po bouřkovém ochlazení vzduchu něco teplého přišlo opravdu vhod. Než máme v sobě i hlavní jídlo, stihlo se opět vyčasit, což bereme „všemi deseti“. Bundy tudíž šmahem putují do baťohů, když vidíme jak sluníčko vykukuje mezi mraky. Od restaurace se pak vracíme kousek zpátky k zámku na okraji Kravař. Dovnitř nejdeme, vystačíme si pro dnešek s jeho exteriérem. 

Na srazech každému z navštívených cílů věnujeme jistý čas a nejinak to bylo i zde. Po jeho nepsaném vypršení (kdy už není nic nového na focení) se po pečlivě udržovaných cestičkách přes park přesouváme až ke splavu na řece Opavě. Park jsme tak prakticky objeli celý a jinou cyklostezkou míříme do Velkých Hoštic. Zdejší zámek již není tak honosný, jako ty předešlé. Ale přesto lze obdivovat, jak je krásně zrenovovaný. Že se zámek líbí, svědčí i probíhající svatební obřad v jeho prostorech. Od zámku odjíždíme stezkou, která nás po chvilce dovedla opět k řece Opavě. Zde jsou vidět známky toho, že voda z řeky minulý týden zaplavila cyklostezku minimálně do výšky 20 cm. 


Dnes nám však žádné povodně nehrozí, je krásně slunečno. Pěkného počasí využíváme na občerstvení za kruhovým objezdem silnice č. 461 z Opavy na Hradec. Není kam spěchat, času máme dost, program tras máme vyplněný a do večera daleko. Únava z krátké a nepříliš kopcovité trasy tudíž skoro žádná, spokojenost sama. Po občerstvení si pak dáváme malou terénní vložku kolem místního jezu, aspoň nemusíme jet úplně stejnou trasu zpátky z Opavy jako včera. 

Ale cyklostezka kolem Moravice opravdu neomrzí, vede moc pěkným prostředím a hlavně mimo jakýkoli automobilový provoz. Ten nás čeká až v centru Hradce, kdy musíme projet  hlavní silnici. Pak doprovázíme tok říčky Hradečné, částečně po asfaltu, částečně terénem, téměř až ke kempu. Trasa ideální, vyjma posledního, cca 1 km dlouhého úseku, jenž vede rušnou silnicí. Rušno bylo konec konců i večer, kdy se rozběhla běžná srazová povečerková „zábava“. Ani jsme si v tom dobrém rozmaru nevšimli, že se nad kempem prohnala pořádná přeháňka. My si sedíme pěkně v suchu ve společenské místnosti, většina z nás fandí u TV hokejistům na MS v hokeji. Ale protože to hokejistům moc nejde, brzy přepínáme na jiné téma a to na čerstvé dojmy z celkem povedeného srazu. Bylo dobře, víme, že příště bude minimálně stejně a je na co se těšit ....jako pokaždé.

čtvrtek 2. února 2017


16. Sraz Cyklobandy - Karlov, Malá Morávka -  Ubytovna u P. Ostříška       22. - 25.8. 2013

Fotogalerie:

Do Jeseníků moc často na kole nejezdím a proto jsem rád uvítal nabídku Paragána na společnou cestu na sraz Karlově (Dolní Morávka). Naše trase vede přes Šenov, pokračujeme lesem na Vratimov, později na Starou Bělou. Zde máme před sebou Ostravu – Porubu. Moc se nám z prozatím klidných cest nechce do rušného města, ale nakonec to po cyklostezce kolem nádraží ve Svinově hravě zvládli. Za chvíli už ukrajujeme první kilometry za Ostravou, kolem řeky Opavy. Projíždíme parádní a klidnou stezkou proti proudu pomalu tekoucí řeky. 

Povrch je někdy trošku hrbolatý, ale hlavně nejsou zde auta. Co tu ale je, tak to je hospůdka. Jmenuje se Loděnice a nezastavit u ní se rovná „velký hřích“. My dva hřešit nechceme, proto se zde zastavujeme na jedno. Avšak hřešíme stejně, pivo bychom na kole neměli pít. Ale než se dostaneme opět na silnice, tak už jistě budou nějaké ty ‰ z nás „venku“. V tuto chvíli už máme za sebou skoro 35 km a malá pauza se hodí. Zvláště, když nás čeká  Jilešovický kopec. Po jeho zdolání si užíváme rovinky do Háje ve Slezsku, Štítiny, či Kravař. Dobře značená cyklotrasa č. 55 nám umožňuje se bez potíží hravě proplést městem Opavou. Držíme se jí vlastně až do obce Skrochovice, kde se zastavujeme na výborný oběd. Po obědě opouštíme CT č. 55 a vydáváme se vlevo na Malou Morávku po CT č. 6073 přes Pustý Mlýn, Úblo, Lichnov, Nové Heřminovy, Dětřichovice, Andělskou, Světlou Horu a Suchou Rudnou. 


Výškové metry nám v tomto úseku úspěšně přibývají, trasa totiž vede po slušných kopcích. Na oplátku nás zde na úplně pustých silnicích neruší téměř žádné auto. Je to moc krásné prostředí na cykloturistiku. Ale fyzicky náročnější, takže se nám cesta časově trošku protáhla oproti předpokladu. Do místa ubytování (turistická ubytovna Petra Ostřížka) tak přijíždíme už za šera a jak už to v hlubokých údolích bývá i za znatelně a rychle klesající teploty. 

Trochu lidského tepla dostáváme tudíž hned návdavkem při vzájemném vítání s již zabydlenými“ cyklobandity. Mimo objetí nezapomněli jako správní „hostitelé“ ani na štamprli, kdyby objetí nestačila. Čas do půlnoci pak v kruhu Cyklobandy trávíme sdílením dojmů od posledního srazu. Pro tento účel nám přišla velice vhod vyhřátá společenská místnost v ubytovně. S ní bezprostředně sousedila další strategicky důležitá místnost - kuchyňka. No kuchyňka, doslova obrovská kuchyně s veškerým vybavením. Není divu, že jsme v těchto prostorech po celý sraz byli "pečení – vaření“. Krom těchto místností nás těší také spousta odkládacích prostor ve skříňkách na pokojích a vůbec hodně rozměrnými pokoji. Takový luxus jsme na srazech ještě neměli. 


Luxusní byl i program srazu, vždyť hned první den nás čekal Praděd. Při plánování srazu se hledala varianta, jak docílit toho, aby si každý Praděd vychutnal. Ne každý má kondičku na jeho zdolání. Část z nás využívá možnosti dopravit sebe i kola pomocí cyklobusu z Hvězdy na Ovčárnu. Druhá skupinka, ve které jsem byl i já, se na Ovčárnu dopravila na kolech po lesních cestičkách, za skvělé navigace Pepy. Dostali jsme sice po parádních lesních trasách trochu více „zabrat do těla“, ale na oplátku také i občasných krásných výhledů na Jeseníky. 

Kdo zná, jak vypadá Kmínkova cesta přes Vápennou, kolem kóty Hradečná, ten jistě dá těmto řádkům za pravdu. Na Ovčárně nás čeká nemilá zpráva, že přesun cyklobusem se malinko zkomplikoval a musíme na zbytek "výpravy" počkat o hodinku déle. Čekat venku nechceme v docela chladném dnu a tak si „volno“ krátíme u teplé domácí polévky ve vyhřáté restauraci Sabinka. Najednou měli hlad i ti, co jej neměli. Očekávány cyklobus dojel na Ovčárnu až jako poslední z třech busů. První dva vychrlili jenom běžné turisty a než se vyskládala kola z cyklobusu, tak tito urazili už notnou část z úseku na Praděd. Posléze bylo nutné se postupně mezi nimi proplétat. Nutno ale přiznat, že jsme jich stejně cestou nahoru moc nepředjeli. Tím pádem bylo v čase našeho příjezdu v restauraci na Pradědu totálně plno. Bylo jasné, že zálusk na pivo si můžeme odpustit, naštěstí v tom chladu to ani nebylo zas tak těžké. 

Na vrcholu se nezdržujeme dlouho, asi tak půlhodinku. Jen co necháme trošku oschnout oblečení a pot, uděláme pár fotek, včetně té společné a pádíme dolů k chatě Švýcárna. Kousek od chaty potkáváme dceru od Áji, která taky brázdila zdejší kraj na kole a asi hodinku s námi pobyla. Na Švýcárně jsme strávili něco přes půl hodinky. Zhruba tolik času zabralo zakoupení, vypití a zhodnocení výtečné zdejší speciality, jenž nese jméno "borůvkový sen".

Pak znovu na kola a jedeme znovu do kopce k rozcestí k Pradědu. Ne však kvůli tomu, abychom se tam vrátili, ale potřebujeme se dostat ke Hvězdě, kde si chceme dát jídlo. Oběd na Hvězdě byl moc fajn, seděli jsme venku na terase a příjemně nás hřálo sluníčko. Věru pořádný rozdíl od Ovčárny a nebo  Pradědu. Po jídle si dopřáváme trošku "kultury" v nedaleké Karlově Studánce při prohlídce tohoto lázeňského střediska, včetně volně přístupného pramene kyselky. Že si každý nabral do bidonu, asi ani není třeba psát. Našli jsme si čas i na posezení u kávy, kde jsme probrali varianty návratu na „základnu“. Pro část cyklobanditů je více přijatelný návrat do Karlova po silnici, jiní by rádi využili Pepovy znalosti prostředí a tras po zdejších kopcích, které získal při nedávném lázeňském pobytu v Karlové Studánce. 


Na své si nakonec přijdou všichni. Jedna skupina jede po silnici, druhá s Pepou, ale lesem, nebo později po loukách v oblasti kolem Železného vrchu, po cyklotrasách č. 6029 a 6076. Zavítali jsme i k moc zajímavé dřevěné kapli v Podlesí, která zejména u Áji zanechala moc dobrý dojem. Kaple stála na pokraji posečené louky, co místu dodalo ještě větší kouzlo. Škoda jen, že kaple byla zamčená. Snad příště. Cestou od Karlovy Studánky přes Podlesí až k Nové Rudné jsme projížděli parádní lesní úseky, které střídaly posečené louky s balíky sena a nad tím vším bděla obloha s bílými mraky. 

Jelo se po cestičkách různé kvality, od hladkého asfaltu po pořádně rozbitou zemědělskou cestu, všeho tak akorát. V Nové Rudné vyjíždíme z lůna přírody na silnici, po které je radost „fičet“do Malé Morávky. Zde nás Pepa ještě zavedl do oblíbené hospůdky na „jedno“, abychom se trošku posilnili před nenáročným výjezdem k ubytovně v Karlově. Náš prima den pozvolně zakončujeme večerem plným dobré nálady, počínaje opékáním párků. To jak si dobře rozumíme se ukázalo už při obyčejném shánění suchého dřeva v blízkém lese. Majiteli ubytovny zůstala slušná zásoba dřeva i pro příští návštěvníky. Když se venku podstatně ochladilo, jak už to v hlubokých údolích Jeseníků bývá, přesunuli jsme se do společenské místnosti ubytovny. Dobrá nálada zde dál "tekla proudem", o čem vypovídá i spontánní video natočené foťákem od Dáši. Video jsme nazvali "Cyklobandí orloj". Už dnes víme, že na tuto milou událost bude ještě léta v dobrém vzpomínat.


Sobota. Další ráno, další den srazu. Sluníčko zatím jen nesměle nahlíželo k nám do hlubokého údolí a asi mělo radost z naší bezradnosti, co si vzít na sebe. Venkovní teplota nic moc, ale hned „ze startu“ pojedeme do kopců, takže o zahřátí bude postaráno. Někdo se navlíká více hned a někdo méně, jen si pro sichr hází do baťohu něco pro strýčka Příhodu.

Dnešní den s námi jede už i Milka s Yarisem, kteří včerejší etapu na Praděd vypustili. Pojedou s půlkou Cyklobandy na Hvězdu po silnici, zatímco druhá půlka s Pepou lesem. Hvězdě patří toto jméno oprávněně, trasy z ní se rozbíhají do všech stran. Jenom má malou nevýhodu, a to že z místa našeho ubytování v Karlově se k ní musí do kopce. Obě skupiny budou tedy muset zdolat stoupání na Hvězdu, ovšem každá jinak. My s Pepou jedeme opět směr Vápenná, ale z Kmínkové cesty brzy odbočujeme ke sjezdovce. Tu přejíždíme zhruba v půli a sjezdem se dostáváme k hlavní silnici. Tu jen profrčíme a opět míříme do lesa. Povrch lesních cestiček tvoří buď nízká tráva a nebo hladká uježděna hlína. Možná byla naše trasa delší, než po silnici, ale užili jsme si ji asi více a navíc sklon nám nepřišel nijak náročný. Ani jsme se nemuseli na Hvězdě tak „vydýchávat“ jako skupinka, co jela po silnici. 



Ti za odměnu pojedou pod vedením Danky po pauze silnicí přes Karlovou Studánku dlouho z kopce až do Vrbna pod Pradědem. Zde máme pro obě skupiny zamluvený oběd. Skupinku s Pepou se hodlá na stejné místo dostat přes kopec, konkrétně přes sedlo Vidly po cyklotrase 6029. Tam se dostáváme po silnici, vedoucí lesem, bez možnosti výhledů. Lepší to není ani v průběhu sjezdu po cyklotrase č. 6068 k Sedlové boudě. Chybějící výhledy nám vynahrazuje malebné prostředí, ve kterém jedeme. 

Hladká lesní asfaltka, kolem ní krásně vysoké smrky v trávě nebo v jehličí. Sjíždíme dlouhé rovné úseky, kdo chce, může nabrat solidní rychlost. Prostě idylka. Krátké zastávky si děláme u Sedlové boudy, o něco později ještě u zvláštního dřevěného stavení Neděle. Delším, souvislejším sjezdem se pak dostáváme až jistou, suprovou vyhlídku těsně před Vrbnem. Tu zastavujeme a fotíme snad všichni. Od vyhlídky se jede už jen kousek a jsme u Penzionu U Hradilů. Zde nás čeká oběd a nutno dodat, že hláška „Pochvalte kuchaře“ tady může v klidu zaznít. A nebylo to jen tím, že v rámci menu jsme si mohli nabrat navýsost chutné polévky, co jen hrdlo ráčí. Ani se nám nechtělo zpátky na kola. Tím spíše, že nás opět, jako tradičně, po jídle čeká kopec. Jmenuje se správně „kopcovsky“: Anenský vrch. Perné šlapání nám zpříjemňují výhledy na pěkné okolí nad údolím. Většinou je máme za jízdy za zády a tak se je dostává hlavně těm, kteří nejedou nahoru v kuse, ale mají „rozum“ a ctí pauzy „na focení“. V poslední třetině se trasa hodně srovnává s vrstevnicí, tudíž jedeme skoro po rovině. Výhledy v tu chvíli už nemáme téměř žádné, ale příroda kolem dostane každého.

V místě, kde se láme „horizont“ dojíždíme ke kostelu Svaté Anny na Anenském vrchu (860 m n.m.) Kostel je od nejbližší obce s krásným názvem Andělská Hora vzdálen cca 1,5 km a je nutno k němu zdolat asi 160 výškových metrů. Moc místních sem proto asi nezabloudí, ale na pouť u příležitosti svátku Anny nahoru míří celé procesí kvůli poutní mši. Z obce sem vede krásná trasa neméně krásnou alejí. O aleji s křížovou cestou se dá v klidu říct, že má své „genius loci“. Stačí si projít už jenom část a jistě mi dáte za pravdu. Své kouzlo má i samotný kostel, dobře se nám u něj spočívalo na přilehlých lavičkách. 

Po drahné chvíli odpočinku se vydáváme směr Andělská Hora. Dalo by se to vzít i přímo stezkou uprostřed aleje z javorů, jasanů a lip, ale hned zkraje je terén hodně prudký. Dolů jedeme raději oklikou. Znovu se nám dostává pěkných výhledů na hřebeny Jeseníků, dokonce je vidět i Praděd, to si rádi necháme líbit. Andělskou horu prakticky "volně" projíždíme a zastavujeme se až u pěkné dřevěné kaple a kostelíka v obci Suchá Rudná. Od kostelíka děláme krátký přesun k místní stylové restauraci Holzberg na malé občerstvení. Z terasy restaurace, která je vkusně osazena červenými muškáty, máme zajímavý zážitek.  Pozorujeme, že kolem muškátů lítá něco malého, způsobem letu a sáním nektaru z květů to připomíná kolibříka. Skoro nikdo z nás netuší o jakéhože živočicha jde. Pak si někdo z cyklobanditů vzpomněl, že to je druh motýla, vlastním jménem dlouhozobka svízelová.  Tak jsme se i něco nového naučili. Ze Suché Rudné se část z nás spouští kousek dolů mírně z kopce, po silnici do Staré Vody a Rudné pod Pradědem. Dostanou se hladce a bez kopců na Malou Morávku, resp. Karlova. Mně, Jirkovi a Munzarům se ale ještě nechce „domů“. 


Do Malé Morávky jedeme opačným směrem, přes kopce, po cyklotrase č. 6029. Po ní dojíždíme téměř k vrcholu Železného vrchu. Byla to trochu „fuška“, ale rozhodně to stálo za námahu. Dostalo se nám nespočet opravdu nádherných výhledů a scenérií z pokosených luk, zkrátka hřebenovka jak má být. Z jednoho místa bylo dokonce pěkně vidět až na známou dominantu kostela na Uhlířském vrchu nad Bruntálem. 

Nad celou tou parádou vládla modrá obloha s bílými obláčky, málem to připomínalo obrázky z pohlednic. Jeden úsek sice měl trošku drsnější povrch, ale to na skvělém pocitu ani za mák nemění. Nakonec se nám do Morávky povedlo přijet o chlup dříve než těm, kteří jeli po silnici, asi se cestou zastavili „na jedno“. Další jedno či dvě si dáváme u večeře v cca 0,5 km vzdálené restauraci U Bohouše. Vařili tam výtečně, takže jsme jim tam vše co měli navařeno, snědli. Ten večer jsme nějak měli velký hlad, což se projevilo i na ubytovně. Paragán s mou drobnou výpomocí to řešil zhotovením omelety. Její vůně nalákala ke „zdroji“ téměř všechny cyklobandity. Na koho se dostalo, tak ochutnal náš výtvor a vypadalo to, že chutnalo všem. Užili jsme si u toho kopec smíchu, už dávno nebylo na srazu tak veselo, jak tento „hladový“ večer. Veselá nálada nám vydržela opět až přes půlnoc. "Večerku" jsme si mohli dovolit krapet přetáhnout, neboť většinu z nás ráno již žádná jízda na kole nečekala. Spát brzo ale nešli ani ti, kteří ráno na kolo vyrazili:  "Stálice" Ája s Mirkem, ti dokonce jeli po vlastní ose až domů. Paragán si zajel pěknou štreku do Zlatých hor za svou rodinou. Já jsem jel přes Malou Morávku, Rudnou pod Pradědem a Bruntál až do Krnova, pak domů přes Opavu a Ostravu vlakem. Takže vše skončilo, jak mělo. Klidně můžu napsat tečku za dalším, velice povedeným srazem v Karlově v Jesenících. Danko a Pepo Munzi….dík :-).

pondělí 16. ledna 2017


15. Sraz Cyklobandy - Bohuňovice, Centrum zdraví       16. - 19.5. 2013

Fotogalerie:

Video od Asterixe: Z Hranic podél Bečvy, přes Helfštýn do Přerova, přes Olomouc do Bohuňovic 
Video od Asterixe: Bohuňovice - Rešovské vodopády - Těšíkovská kyselka - Krnov


Je čtvrtek ráno kolem 7°°. Má cesta na sraz začíná trošku netradičně. U havířovského Tesca nakládám své kolo i s batožinou do auta a spolu s Regecem a jeho sestrou Lenkou vyrážíme směr nádraží Ostrava - Svinov. Zde kola i my měníme dopravní prostředek, přesedáme totiž do rychlíku směr Hranice. Akorát že už jsme čtyři, na nádraží se k nám připojil Zdeňek s Asterixem. Lenka přijede za námi až na místo autem. Po vystoupení z rychlíku v Hranicích nás od místa srazu ještě dělí pěkná řádka kilometrů, ty však už zdoláváme pomocí kol. 

Jen co se vymotáme z města, nacházíme krásnou cyklostezku kolem řeky Bečvy. Po proudu není problém nabrat solidní tempo a za chvíli jsme u Týnu nad Bečvou. Zde nás zajímá jeho dominanta hrad Helfštýn. Je sice na kopci, ale to nám nebrání zajet si k němu. Po prohlídce se opět vracíme dolů k Bečvě a držíme se jí i v průběhu průjezdu Lipníkem nad Bečvou či Přerovem. Za Přerovem odbočujeme doprava na obec Dub nad Moravou s moc krásným kostelem, viditelným zdaleka. Hezké kostely a jiné památky máme možnost vidět také v Olomouci. Zdejší kašna na náměstí a zejména orloj jsou tím nejlepším lákadlem. Jak těžké bylo pro nás dojet do cíle se ukázalo v závěru při malém „zakufrování“ u Bohuňovic, následované posléze delším zastavením v hospůdce Přístav v obci Hlušovice. Zde nám Hrazda zajistil možnost společného sledování zápasu našich hokejistů na MS, jelikož v „našem“ penzionu tato možnost z nějakého důvodu nebyla. 

čtvrtek 29. prosince 2016


14. Sraz Cyklobandy - Mohelnice, ATC  Morava    23. - 26.8. 2012

Fotogalerie: 

Video od Asterixe: Ruda - Uničov - Mohelnice
Video od Asterixe: Mohelnice - Bouzov - Litovel - Úsov - Mohelnice

Video od Asterixe: Mohelnice - Mírov - Zábřeh - Brníčko - sjezd z Bradla - Veleboř - Mohelnice


Jarní sraz r. 2012 se z důvodu těžké autohavárie Yarise nekonal. Shodou okolností jej měl pořádat, ale v čase srazu měl docela jiné starosti, hlavně jak se dát zdravotně zpátky do kupy. I další – letní sraz, svěřený Jarykovi, měl namále. Na poslední chvíli mu něco do toho vlezlo. Situaci narychlo zachránili Ája s Pájou a uspořádali sraz v Mohelnici. Vše potřebné na fungování srazu zajistili v rekordně krátké době a zaslouží velice hluboko vykřesanou poklonu.

Ale to dost předbíhám, tohle jsem měl napsat na konci článku. Začínat jsem mohl třeba tím, že cestu na sraz jsem částečně absolvoval z Asterixem. Nejprve mne čekala cesta z Havířova do Opavy vlakem. Pak již na kole po parádní cyklostezce č. 55 do Krnova, kde mne u Petrova rybníku čekal Petr. Společně jsme pak jeli vesničkami Krnovska přes Brantice, Nové Heřminovy, Bruntál. Václavov u Bruntálu, Malá Štáhle, Rýmařov, Horní Město, Tvrdkov, Ruda, Křivá, Dlouhá Loučka, Uničov, Litovel až do Mohelnice. Petrem naplánovaná trasa byla sice mírně kopečková, ale jinak hodně luxusní s minimálním provozem aut. Navíc jsme si ji trošku zpestřili výjezdem na atraktivní Křížový vrch nad obcí Ruda.


I páteční trasa prvního dne srazu, kterou naplánovali Ája s Mirkem slibovala návštěvu hodně  zajímavých míst. Pár km po výjezdu z kempu zastavujeme na nevšední exkurzi v Muzeu tvarůžků v Lošticích. Další jejich perličkou byla návštěva hradu Bouzov, mimochodem stále moc krásného. Krásná dominanta nás potkala i o kus dál v obci Řimice, kde jsem výskyt skvěle zachovalého pravoslavného chrámu opravdu nečekal.

V programu byly také Mladečské jeskyně, ale vzhledem k tomu, jak se na trasách loudáme, bylo nutné nějak smazat časové manko. Návštěvu jeskyně jsme tedy z časových důvodů „odpískali“ a tak jsme v její blízkosti stihli akorát pěkně v klidu poobědvat. Další cesta nás zavedla do pivovaru v Litovli, resp. zastavení  na „jedno“ v místní Pivovarské hospodě. Po lehkém doplnění pitného režimu hravě překonáváme několik stoupání k zámku Úsov. Ale než tam dojedeme, čeká nás milé setkání. Na kraji silnice na nás čeká Milka s Yarisem, který se už cítí tak dobře, že zkouší rehabilitaci po úrazu pomocí kola. Nebydlí odsud daleko a tak se přijeli podívat, jak nám to šlape. Přivítání to bylo samozřejmě velice srdečné, což by bylo i jiných okolností, než dnes. Po chvíli už pokračujeme společně dál. Nemožno si nevšimnout, že Yaris opět třímá za jízdy v ruce kameru, jako dříve. To je to dobré znamení.


Sobotní trasa nás zavedla do blízkého okolí na výsost atraktivní lokality, i když jak pro koho. Nevzpomínám si, že bych viděl fotky hradu v nějakých turistických bedekrech, přestože vypadá velice fotogenicky. Jednalo se totiž o hrad Mírov, kde sídlí nejpřísněji střežená věznice v naší vlasti. Hrad - věznici jsme si prohlédli poměrně zblízka, zhruba ze vzdálenosti kolem 70m, z bližší vzdálenosti už byl zákaz fotografovat.
 

Po Mírovu míříme moc hezkým prostředím ke Krchlebům, taková cesta nahorů dolů, na pět km nám přibylo cca 250 výškových metrů. Sjezdu z kopce do  Bozéňova se  bylo třeba věnovat důkladněji, neboť se jelo po vydroleném asfaltu. Ale do Bozéňova (Restaurace Koliba) na občerstvovací pauzu jsem dorazili všichni v pořádku. Rádi zjišťujeme, že zde mají krom dobrého piva i skvělé kafe, každému lze jen doporučit. Také lze doporučit krásný sjez do obce Lupěné a následnou projížďku po krásné nové cyklostezce. Ta vznikla na opuštěném drážním úseku železniční tratě v úseku Zábřeh - Česká Třebová. Nová trať vede jinou trasou přes tunely.   Zde zbyla komunikace ve velice hezkém prostření mezi kopci, krásně se vinoucí podél řeky  Moravské Sázavy. Moc a moc jsem si tento úsek užili.  V Hněvkově přejíždíme na opačnou stranu řeky a vracíme se po klidné místní silnici opět do Lupěného. 

Od neustálého rozhlížení kolem řeky nám trošku vyhládlo. Otázku jak zahnat hlad jsme se pokusili vyřešit v Restauraci na Špici v Postřelmově. Zvoleno bylo to nejlepší řešení, protože zde vaří opravdu dobře. Doporučit lze třeba bramborové knedlíky, plněné masem a podávané se zelím. Ty byly prostě "uňo ňuňo. Už se tak na srazech stává, že po dobrém obědě nás vzápětí čeká kopec. Což není nejlepší varianta, ale v poklidným tempem se to dá zvládnout. Platí to i v případě zdolání kopce přes Kolšov, směr hrad Brníčko.

Na překlenutí horizontu, odkud už je hrad vidět, se nám dostává zajímavých pohledů na kraj, jeden hezčí od druhého. Jistě podobné to bude i naopak – pohledem z hradu. Už se moc těšíme, až tam budem. Cestou k němu nás potkala velice příjemná záležitost, která se již na srazech těžko kdy bude opakovat. Kousek od hradu, pod strání s přímým výhledem na hrad, přijíždíme k občerstvovacím stánkům, postaveným kvůli závodu horských kol. Závod před chvíli skončil a pořadatelé se stánky chystali "zbourat".  Jelikož jim zbyla spousta proviantu a viděli, že jsme taky od cyklistického fochu, nebylo pro ně nic jednoduššího, než nás pozvat "ke stolu". Velkorysou nabídku jsme rádi přijali. Díky kaloriím spáleným v kopci již bylo v našich bříškách místo a tak jsme jim trošku pomohli, ať toho nemusí tolik sklízet.


 Po poděkování za nečekané pohoštění máme před sebou zmiňovanou příkrou stráň k hradu. Jedno poučení nevhodnosti plného žaludku před kopcem nestačilo, už je tady druhé. Není divu, že jsme všichni, až na Pepu, svá kola různě dlouhé úseky nahoru tlačili. Hrad Brníčko to jsou spíše ruiny, ale stejně moc pěkné. Chvíle strávené prohlídkou ruin a také výhledy od nich byly další hezkou perličkou srazu. 

A aby jich nebylo dost, přesun lesem a loukami v lokalitách mezi Šebenou, Cikánským bukem a Nedvězím, to bylo z říše pohádek. Putujeme po hladkých a nebo travnatých chodníčcích, úzkých tak pro jedno kolo. Nevíme zda dříve máme vnímat louky, po kterých jedeme a nebo nespočetné výhledy. Prostě dokonalé prostředí hřebenové trasy. Z té sjíždíme až u obce Nedvězí. Zde chvíli frčíme po asfaltu a pak opět hurá na lesní cesty se závěrečnou singltrakovou pod vyvýšeninu s vyhlídkou s názvem Bradlo. Kola necháváme kousek pod Bradlem, na jeho samotný vrchol se musí pěšky. Vyhlídka má tu dobrou vlastnost, že krom prima rozhledu po širokém okolí nabízí pohled i do míst, kde bydlí naši dnešní průvodci Ája a Mirek. Sjezd z Bradla, to byla další třešnička na dortu. Jedeme přes různě hustý les po úzkém chodníčku mezi stromy po modré TZ směrem do Lipinky. 


Zde se k nám připojil Radek, který si odskočil z nedalekého souběžného srazu lehokolistů. Posléze pokračujeme do Police a Třeštiny, kde se pár z nás stavilo v jedné milé místní hospůdce u známých od Áji, část pokračovala přímo do kempu. Večerka se nám pak protáhla do půlnoci. Poděkovat Áji A Mirkovi za přípravu trasy a skvělý sraz, předání štafety příprav dalšího srazu Milce a Yarisovi  a vůbec probrat, co se ještě neprobralo, netrvá chviličku a proto se nešlo spát příliš brzo.

Díky tomu jsme zaregistrovali, že se spustil déšť, který vydržel „bubnovat“ po střeše chatky celou noc. Horší bylo, že pršelo i ráno. Představa má a Asterixe, že odjedeme ze srazu, tak jak jsme přijeli, tedy po vlastní ose, dostávala pořádně na frak. Déšť však naštěstí téměř ustal v čase, kdy probíhalo rozloučení s účastníky mohelnického srazu. Mně i Péťovi tedy nic nebrání, abychom se vydali směr Litovel, Uničov, Paseka, hrad Sovinec, Jiříkov, Břidličná a Bruntál. Zde se s Péťou, jenž pokračuje na Krnov loučím a již sám jedu směr Opava. Z Opavy domů do Havířova využívám služeb Českých drah a vezu se vlakem.


pondělí 5. prosince 2016


13. Sraz Cyklobandy - Těrlicko, Hostinec v Zátoce ..aneb HORY - DOLY   18. - 21.8. 2011

 Fotogalerie:  


Letní sraz Cyklobandy tentokrát zavítal do bezprostřední blízkosti mého bydliště - Havířova. Tady to dobře znám a tak jsme nabídl cyklobanditům, že je zdejším krajem provedu v rámci jedné části srazu. Druhou část povedou Paragán s Regecem. Od těchto dvou mi jen bylo doporučeno, ať na trase není moc kopců a že bych mohl do trasy nějak „zakomponovat“ zdejší šachty. Ubytování zajistili oni a to v penzionu Hostinec V Zátoce. 

Penzion se nachází v pěkném prostředí na břehu Těrlické přehrady, tudíž skýtal záruku, že se v něm všichni budou cítit příjemně. V páteční ráno máme trošku dřívější budíček, než obvykle na srazech bývá. Hlavně z důvodu, že v programu dnešní trasy je zařazena i exkurze v Nošovickém pivovaru Radegast a to na již 10°° hodinu. Nošovice sice odsud nejsou daleko, ale je to přes kopec v Soběšovicích s následním sjezdem do Dolních Domaslavic. Dohodnutý čas jsme nakonec nestihli o 10 minut, ale naštěstí bylo na nás „počkáno“.

PŘEHLED SRAZŮ CYKLOBANDY, RESP. SRAZŮ, KTERÝCH JSEM SE ZŮČASTNIL




5. Sraz Cyklobandy - Visalaje - Beskydy 07'         24.8. 2007
  
6. sraz Cyklobandy - Súlov - Kemp Manínska Tiesňava 08'      7.-9.5. 2008

7. sraz Cyklobandy - Strážnice - Kemp ATC Lučina 08'      22.-23.8. 2008

Promítání ze srazu ve Strážnici - Šternberk 09'       14.3. 2009

8. sraz Cyklobandy - Kemp Sedmihorky 09'       7.5. - 10.5. 2009
 

9. sraz Cyklobandy - Osoblažsko  - Kemp Bohušov 09'       20.8. - 23.8. 2009

10. sraz Cyklobandy - Jedovnice, Kemp Olšovec 2010'      21.5. - 23.5. 2010

11. sraz Cyklobandy - Orlické hory - Zdobnice 2010'      20.8. - 22.8. 2010
 

12. sraz Cyklobandy - Štramberk 2011' - Kemp U Kateřiny    20.5. - 22.5. 2011
 

13. sraz Cyklobandy - Těrlicko 2011' - Hostinec V Zátoce     18.8. - 21.8. 2011
 

14. sraz Cyklobandy - Mohelnice 2012' - ATC Morava       23.8. - 26.8. 2012
 

15. sraz Cyklobandy - Bohuňovice 2013' - Centrum zdraví     16.5. - 19.5. 2013
 

16. sraz Cyklobandy - Karlov - Malá Morávka 2013'         22. - 25.8. 2013

17. sraz Cyklobandy - Hradec nad Moravicí, Kemp Kajlovec 2014'     22.- 25. 5. 2014

 (další srazy ve stadiu zpracování)

18. sraz Cyklobandy - Rakovec 2014', "Penzión U Hrazdů"      5.- 7.9. 2014

19. sraz Cyklobandy - Rakovec 2015', "Penzión U Hrazdů"        9.- 10.5. 2015

20. sraz Cyklobandy - Velké Losiny 2015', ATC Mlýn        20. - 23.8. 2015

21. sraz Cyklobandy - Velká Kraš 2016', Hukovice        20. - 22.5. 2016

22. sraz Cyklobandy - Oščadnica 2016' Penzión Drevorubač      29. - 31.7. 2016


 

čtvrtek 1. prosince 2016


12. Sraz Cyklobandy - Štramberk, Kemp U Kateřiny           20. - 22.5. 2011

Štramberk není od Havířova daleko a nemusel jsem moc váhat, zda na sraz pojedu po vlastní ose. Jen jsem si musel trošku přivstat, abych byl v kempu U Kateřiny včas. Nerad bych organizátorům srazu Dance a Pepovi přidělával starosti jestli už mají vyjet na trasu a nebo chvíli na mně jako opozdilce počkat. Já to stihl, takže cyklobandité mohli i se mnou vyjet dle časového plánu za prvními společnými km dvanáctého srazu. Prvním korálkem na trase je nedaleké městečko Kopřivnice.