pondělí 5. prosince 2016


13. Sraz Cyklobandy - Těrlicko, Hostinec v Zátoce ..aneb HORY - DOLY   18. - 21.8. 2011

 Fotogalerie:  


Letní sraz Cyklobandy tentokrát zavítal do bezprostřední blízkosti mého bydliště - Havířova. Tady to dobře znám a tak jsme nabídl cyklobanditům, že je zdejším krajem provedu v rámci jedné části srazu. Druhou část povedou Paragán s Regecem. Od těchto dvou mi jen bylo doporučeno, ať na trase není moc kopců a že bych mohl do trasy nějak „zakomponovat“ zdejší šachty. Ubytování zajistili oni a to v penzionu Hostinec V Zátoce. 

Penzion se nachází v pěkném prostředí na břehu Těrlické přehrady, tudíž skýtal záruku, že se v něm všichni budou cítit příjemně. V páteční ráno máme trošku dřívější budíček, než obvykle na srazech bývá. Hlavně z důvodu, že v programu dnešní trasy je zařazena i exkurze v Nošovickém pivovaru Radegast a to na již 10°° hodinu. Nošovice sice odsud nejsou daleko, ale je to přes kopec v Soběšovicích s následním sjezdem do Dolních Domaslavic. Dohodnutý čas jsme nakonec nestihli o 10 minut, ale naštěstí bylo na nás „počkáno“.

V první část exkurze jsme zhlédli dokument o historii zdejšího pivovarnictví, druhá už byla záživnější. Prošli jsme si některými provozy, ale většinou díky hluku nebylo z výkladu průvodce nic slyšet. Musel nám stačit pohled očima. A jako naschvál největší  chlouba pivovaru – stáčecí linka byla kvůli údržbě mimo provoz. Zato tam byl klid. Pro nás bohužel. Nezbylo než si chuť napravit ve vyhlídkové věži pivovaru, kde došlo i na konzumaci jednoho vzorku zdejšího piva. Při tom jsme se mohli nerušeně rozptylovat pohledem z velké výšky na nedaleké Beskydy. Na památku návštěvy pivovaru si ještě později před tímto komplexem děláme společnou fotku. 

Pak už bez časového presu pokračujeme „do hor“ po CT č. 6174 přes Nižní a Vyšní Lhoty. Zde odbočujeme vlevo na Prašivou. Cesta k chatě na Prašivé je dost strmá, hlavně z počátku. Mnozí z nás solidně „lapali po dechu“ na konci výjezdu. Jak na potvoru nahoře nám nebylo dopřáno posedět delší čas, neboť se začalo kazit počasí. Vyšlo nám to akorát tak na jedno nadmíru zasloužené pivko, společnou fotku a hajde dolů, směr restaurace Kohutka, kde byl zajednán oběd. Kdo to vzal zkratkou prudkou lesní cestou měl vyhráno, kdo po silničce, ten v závěru schytal pořádnou porci kapek. Yarisovi dokonce z tohoto důvodu bohužel „klekla „ i kamera. V průběhu pauzy na oběd dotyčným se jakž takž usušilo oblečení i vlasy a hlavně přestalo pršet. 


Po návštěvě restaurace U Kohutky směřujeme už za jasně zlepšeného počasí k další kultovní místní hospodě  Harendě. Ta bývá oblíbeným cílem havířovské větve Cyklobandy, hlavně kvůli společnému sledování závodů F1. Jak je vidět, hospod je tu dost, ale chladné počasí nevytváříte správný „prostor“ pro žízeň. Od Harendy si dopřáváme téměř souvislý sjezd před Dobratice, Horní Tošanovice, Hradiště až k místu ubytování u Těrlické přehrady. 

Výsledkem rychlého sešupu bylo, že nám zbylo hodně času do večera, co teď s ním. Hrazda a Pepa v tom mají jasno – vyzkouší jak moc jsou „kamarádi“ s prkny na vodě.  Každý zvlášť se pokouší ustát rovnováhu na prkně, držíc se lana upevněného na vleku. Na to, že to „dělali „ poprvé, tak Hrazda celkem uspěl. Tyto a jiné skvělé zážitky z dnešního dne jsme pak rádi probrali u večeře, jenž proběhla na terase Hostince v Zátoce a která se protáhla do pozdních nočních hodin. 


V sobotu se od rána „hrálo dle mých not“. Resp. se jela trasa, kterou jsem vybral já. Díky tomu dostala přívlastek „Doly“, na rozdíl od včerejší, která nesla přívlastek „Hory“. Mnozí z Cyklobandy   nepochází Ostravska, nýbrž z okolí kolem Olomouce, případně Prahy, či Lanškrouna a měli dojem, že Karvinsko je díky šachtám jen a jen černé. Na mně teď bylo, abych jim tuto domněnku pokusil vyvrátit. Na prvních třech km to vůbec nebyl problém, protože cesta k Pacalůvce vede podél lesa a od ní do až do Horní Suché už přímo lesem. 

V obci se nachází „naše“ první dnešní šachta trasy - Důl 9. Květen. Ten ale prozatím vidíme dosti z dálky, v mezerách mezi korunami stromů v jeho okolí. Po chvilce se znovu ponořujeme do lesa, abychom posléze najeli na silnici, která nás po 3 km zavedla k Dolu Karviná. Z nadjezdu nad železniční tratí jsme měli povrchové stavby dolu jako na dlani. Zde nebylo pochyb, co stojí za „černou barvou“ na Karvinsku. Uhlí nakopané horníky zdejší šachty bylo nachystáno na expedici na obrovských kupách a nakládáno do vagónů. Což se projevilo na fasádách blízkých budov, které byly notně pokryty prachem, vzniklých touto činností. Ale na druhou stranu každá nezastavěná plocha v okolí byla pokryta trávou či porostlá stromy, takže to bylo dejme tomu půl na půl – černá/zelená. 


Po ukázce toho, čím se Karvinsko nemůže chlubit, jedeme dál k bývalému Dolu Gabriela. Poblíž něj stojí Kostel Svatého Petra z Alkantary, kam se kdysi chodili modlit horníci z Gabriely před sfáráním do dolu. Dnes má tento kostel přídomek "karvinská Pisa" a to právem. Jeho náklon činí 7°. Náklon byl zapříčiněn poddolováním, původně stál o nějakých 37 metrů výše. Díky tomu, že jako základy byla použita plošná betonová deska, tak se kostel nerozpadl. 

Domy v okolní zástavbě tehdejší „staré“ Karviné takové základy neměly a tudíž se všechny poroučely k zemi. Využili jsme toho, že kostel byl právě otevřen pro veřejnost a na vlastní kůži si vyzkoušeli, jaké to je pohybovat se uvnitř nakloněného kostela.  Zážitek to je nevšední. Je s podivem, co dokáže způsobit kombinace stání na šikmé ploše a současný pohled na kolmo visící obrazy nebo lustry. Od kostela pokračujeme podél rybníčka k těžním věžím bývalého Dolu Gabriela. Z celého rozlehlého areálu zůstalo jen maličké torzo. To představují právě tyto dvě věže a dvě budovy (z poč. 19. st.)  patřící k věžím, zbytek byl dokonale srovnán se zemí. Objekt není veřejnosti přístupný, ale kouzlo starých časů je zde cítit, takže je fotograficky velmi vděčný. My nemůžeme „stát stranou“, fotíme také. Pak se starou cestou přesouváme k dalšímu bývalému dolu – Barbora. I tento areál je pro veřejnost uzavřen, těžní věž a přilehlé budovy z 19. století se nám daří vyfotit přes plot. 



Od Barbory si cca 2,5 km užíváme přesunu po téměř opuštěné čtyřproudé silnici Havířov – Karviná, uzavřené kvůli opravě mostu. Ze silnice odbočujeme v Horní Suché a směřujeme do bezprostřední blízkosti ještě činného Dolu 9. Květen, kterému projíždíme de fakto  "pod okny". Poslední hornickou symboliku Karvinska zblízka si pak užíváme cca o půl km dál od dolu. V havířském světě vždy platilo, že každá šachta má mít svou havířskou hospodu, tady to nebylo jinak. 


Tato má jméno "U Bulače". Havířským žargonem byl za „bulače“ označen pracovník, který vynechával směny, třeba z důvodu, že se „zapomněl“ v hospodě. Asi žádný takový tam dneska nebyl, neboť pani hostinská byla docela nadšená, když viděla kolik zákazníků ji najednou přijelo v ospalém sobotním dopoledni. Ochotně nám donášela piva na předzahrádku i když jsme si je mohli sami odnášet od pultu. Posezení „U Bulače“ bylo možná trošku „nakažlivé“. Alespoň pro Áju s Pájou, kteří se po pauze od nás odpojili a pokračovali jinou trasou. Takže zameškali (zabulali) půl trasy srazu. Dělám si srandu, o tom, že se odpojí se vědělo již od rána.:-). Dál tedy pojedeme už bez nich, což je škoda, bylo s nimi fajn. Má snaha ukázat ostatním, že Karvinsko je převážně zelené, se mi myslím celkem podařila. Vyjma malých „ložisek černé přímo na důlních závodech bylo všude plno zeleně a tou oplývaly i rekultivované území po těžbě. Těžba už nezasáhla ani do nedalekých Albrechtic, nenápadné obce, kde je radost bydlet.


Vždyť jen kostely tu mají tři. My se zastavujeme u toho nejstaršího. Je to pěkná a fotogenická dřevěná stavba z r. 1766. Malá pauza na venkovní prohlídku kostela a pak už jedeme drahnou chvíli jen do kopce. Naštěstí cesta vede příjemným prostředím po lesní cestě krajem Louckého lesa. Z počátku jedeme v bezprostřední blízkosti železniční tratě Havířov - Český Těšín, později středem tohoto lesa. Stoupání končí na kopci v Mistřovicích, lokalita  nad Vyrubanou. 

Odsud kousek sjezd dolů k Těšínu na oběd do restaurace Monaco a pak zase zpátky S plným žaludkem se moc nechtělo, ale zvládli to všichni. I následné kratší stoupání ke dvěma   rádiotelekomunikačním věžím, od kterých jsou neobyčejně daleké rozhledy. Na jihu se nabízí hory s beskydskými hřebeny, na severu zase zdánlivé roviny Karvinska a za nimi i značné části jižního slezského Polska. Mámě štěstí, že kolem obou stožárů ještě není vzrostlá vegetace a tak se nám nabízí výhledy v téměř 360° úhlu. Jakoby výhledů nebylo dosti, přesouváme se po místní silnici na místo, které mám v zdejší oblasti nejraději. 


Tím místem je vyhlídka v Koňákově s prozaickým názvem "Horní Dvůr“. Jedná se veřejnosti přístupnou a udržovanou louku, která slouží jako expozice soch různých autorů. Na své si zde přijde jak ten, kdo obdivuje sochy, tak i ten kdo se rád dívá po kraji. Tomu se nabízí ničím nezakrytý výhled přes údolí na Beskydy od Ondřejníku po Javorový s Lysou horou  téměř uprostřed. Krásná podívaná. Lepší není ani z nejvyššího bodu Karvinska - Babí hory (426 m.n.m.), kolem které projíždíme od Horního Dvoru směrem na Kostelec. Na Kostelci mají moc hezký kostel v prima pěkném prostředí s fajn výhledy, takže opět fotíme. Po chvilce jízdy testujeme účinnost brzd našich kol v prudkém sjezdu k Těrlické přehradě . V průběhu sjíždění jsem zaslechl od někoho, že mám obrovské štěstí, že jsem trasu nenaplánoval opačně:-). 


Přes hráz, na které jsme si ještě na památku udělali vzpomínkové foto, přejíždíme na druhý břeh. Posledním stoupáním dnešního dne i srazu míříme opět jako ráno k Pacalůvce, jen z jiného směru. Dojezdem pro mne úkol „průvodce“ skončil a mohl jsem si v klidu oddechnout. Nikdo se mi neztratil, pokud nepočítám chvilkové pozapomnění se u Jarka - SK Na Vyrúbané. Trošku jsme mu poodjeli, ale kontaktoval mne rychle mobilem, takže jsem se vracel pro něj jenom kousek.  

Bylo to občas náročné ukazovat směr, kam se pojede a zároveň hlídat, zda jsme všichni. Ale při troše dobré vůle, jenž u Cyklobandy není nouze, tak se vše dá hravě zvládnout, vždy někdo rád pomůže, hlavně s hlídáním "konce" pelotonu. Akorát jsem nemohl tak často fotit jako obvykle, ale to mne zastoupili jiní. Tak nashledanou někdy příště Karvinsko.

PŘEHLED SRAZŮ CYKLOBANDY, RESP. SRAZŮ, KTERÝCH JSEM SE ZŮČASTNIL




5. Sraz Cyklobandy - Visalaje - Beskydy 07'         24.8. 2007
  
6. sraz Cyklobandy - Súlov - Kemp Manínska Tiesňava 08'      7.-9.5. 2008

7. sraz Cyklobandy - Strážnice - Kemp ATC Lučina 08'      22.-23.8. 2008

Promítání ze srazu ve Strážnici - Šternberk 09'       14.3. 2009

8. sraz Cyklobandy - Kemp Sedmihorky 09'       7.5. - 10.5. 2009
 

9. sraz Cyklobandy - Osoblažsko  - Kemp Bohušov 09'       20.8. - 23.8. 2009

10. sraz Cyklobandy - Jedovnice, Kemp Olšovec 2010'      21.5. - 23.5. 2010

11. sraz Cyklobandy - Orlické hory - Zdobnice 2010'      20.8. - 22.8. 2010
 

12. sraz Cyklobandy - Štramberk 2011' - Kemp U Kateřiny    20.5. - 22.5. 2011
 

13. sraz Cyklobandy - Těrlicko 2011' - Hostinec V Zátoce     18.8. - 21.8. 2011
 

 (další srazy ve stadiu zpracování)

14. sraz Cyklobandy - Mohelnice 2012' - ATC Morava       23.8. - 26.8. 2012
 

15. sraz Cyklobandy - Bohuňovice 2013' - Centrum zdraví     16.5. - 19.5. 2013
 

16. sraz Cyklobandy - Karlov - Malá Morávka 2013'         22. - 25.8. 2013

17. sraz Cyklobandy - Hradec nad Moravicí, kemp Kajlovec 2014'     22.- 25. 5. 2014

18. sraz Cyklobandy - Rakovec 2014', "Penzión U Hrazdů"      5.- 7.9. 2014

19. sraz Cyklobandy - Rakovec 2015', "Penzión U Hrazdů"        9.- 10.5. 2015

20. sraz Cyklobandy - Velké Losiny 2015', ATC Mlýn        20. - 23.8. 2015

21. sraz Cyklobandy - Velká Kraš 2016', Hukovice        20. - 22.5. 2016

22. sraz Cyklobandy - Oščadnica 2016' Penzión Drevorubač      29. - 31.7. 2016


 

čtvrtek 1. prosince 2016


12. Sraz Cyklobandy - Štramberk, Kemp U Kateřiny           20. - 22.5. 2011

Štramberk není od Havířova daleko a nemusel jsem moc váhat, zda na sraz pojedu po vlastní ose. Jen jsem si musel trošku přivstat, abych byl v kempu U Kateřiny včas. Nerad bych organizátorům srazu Dance a Pepovi přidělával starosti jestli už mají vyjet na trasu a nebo chvíli na mně jako opozdilce počkat. Já to stihl, takže cyklobandité mohli i se mnou vyjet dle časového plánu za prvními společnými km dvanáctého srazu. Prvním korálkem na trase je nedaleké městečko Kopřivnice. 


středa 16. listopadu 2016


11. sraz Cyklobandy - Zdobnice, Orlické hory, Chata Jitřenka     20. - 22.8. 2010' 

Fotogalerie (vlastní fotky)

Fotogalerie: Foto z webu Cyklobandy (259 foto s popisky od Dais)


Na tento  letní sraz jsem opět dorazil jako poslední.  V mém podání  už klasika – příjezd v páteční ráno na místo, krátce před výjezdem na trasu. Zatímco ostatní tužili kolektiv už od čtvrtečního  pozdního odpoledne, já v ten čas ještě pobýval doma. Směr Zdobnice jsem vyrazil až v pátek brzo ráno, ale stihl jsem dorazit akorát včas. Dokonce mi jej trošku i zbylo, abych si v klidu vytřídil věci z brašen na ty, které nechám na chatě na pokoji a ty, které nutně potřebuji dnes na trase. 

Hlavně jídlo a oblečení. Oblečení ale moc nebude, už po cestě sem nebylo možno přehlédnout, že se rodí pěkný sluneční den a předpověď je taky příznivá. Naše ubytování je situováno do chaty, která má sice už nejlepší časy za sebou, přesto však působí hodně útulně a hlavně je v ní všechno, co potřebujeme. Tady se nám bude večer moc příjemně odpočívat po slibované náročnější trase. Tak nejvyšší čas se na ni vydat. Kolem místního kostelíka sjíždíme kousek z kopce a pak zas nahoru proti proudu říčky Zdobnice míříme do Liusinho údolí. Zde se nám nabízí pěkné pohledy na spoustu původních stavení, takže krátká pauza na focení a postupujeme dále. Další zastávkou, již o něco delší je na Šerlišském mlýně (860m n.m.). Příjemné prostředí láká na jedno, někdo si dal,  pro jiné to bylo po ránu příliš brzo. A někdo si nedal, neboť věřil tomu, že po pivu „tuhnou „ nohy. A nás zrovna čeká stoupání do kopce po modré TZ na horu Šerlich, resp. na Masarykovu chatu.(1027m n.m.). 

úterý 15. listopadu 2016



Krtkovy cyklostránky

Cyklotoulky po okolí Havířova a Beskyd         Turistika        Geocaching           Fotografování 


O autorovi
Cykloturistika 2014 - 2003
Cykloturistické trasy v blízkém okolí Havířova
Bezpečná rovinatá cyklotrasa z Havířova do Beskyd
Cyklotrasy v Beskydech

Ze srazů Cyklobandy (zatím ve stadiu zpracování)
Odkazy
Turistika (historie výletů (2014 - 2008))
Turistika v okolí jezer Bled a Bohinj ..fotky

Turistika v okolí jezer Bled a Bohinj ..video

 

Článek věnovaný Lysé hoře
Geocaching
Top foto (aktualizováno průběžně)

Fotky z města Havířova a okolí
Jak odhadnout počasí



10. Sraz Cyklobandy - Jedovnice, kemp Olšovec - Drahanská vrchovina   21. - 23.5. 2010

Fotogalerie vlastní: 

Fotogalerie web Cyklobandy (481 fotek s vtipnými popisky od Dais)

Na tento můj zatím nejdelší sraz s Cyklobandou jsem se tentokrát vypravil sám. Všichni už byli na místě, zatímco já ještě v brzké páteční ráno zdolával trasu z Havířova do Jedovnic zprvu pomocí vlaku do Vyškova a posléze už po vlastní ose  do Jedovnic. Do kempu Olšovec jsem přijel akorát včas, resp. na mne chvilku se startem etapy Cyklobandité počkali. Ještěže už dneska máme mobily, díky kontaktu od Zdeňka se vědělo, že už jsem „za humny“. Přivítání tudíž bylo mimořádně vcelku rychlé, abych nezdržoval. 


Zpozoroval jsem mezi Cyklobandity i několik nových tváří, na bližší seznámení bude dost času na trase a nebo pak večer. Už se docela těším. Jen co jsme vyrazili z kempu, tak si nelze nevšimnout s jakou vervou se do jízdy pustila Andyho mladší ratolest Kačka. Samozřejmě jede ještě na přípojné tyči za Andym, ale  zabírá ostošest a vůbec neremcá. To nebývá u tak malých dětí vždy dobrým zvykem. Prvním větším zastavením na trase se pro nás stává vysílač Kojál. Obrovská stavba, člověk si připadal pod ní hodně titěrný. Aby nám Kojál nezapadl mezi objekty z kategorie „viděli jsme“, tak nám Andy nám s tomuto objektu povyprávěl některé technické zajímavosti, ostatně jako i jiných nevšedních objektů v průběhu tras obou dnů. 

středa 2. listopadu 2016


9. Sraz Cyklobandy Osoblažsko - Bohušov          22.8. 2009

Fotogalerie: 


9. Sraz Cyklobandy v Bohušově na Osoblažsku se rozhodl uspořádat Péťa, mezi námi občas zvaný "Asterix".  Na zajištění všeho kolem srazu byl sám, jelikož poblíž nikdo z cyklobanditů nebydlí. Ale Péťa je zdatný organizátor, se vším si poradil na výtečnou, následující řádky jsou toho důkazem. Osoblažsko není zatím cyklisticky profláknuté místo a i proto se tam všichni z nás těšili a byli zvědaví, jak to tam asi vypadá. Zda zvěsti o Bohem zapomenuté zemi, mají něco do sebe, nebo jde jen pocit na velké pohodlí zvyklých turistů. 

Většina "cyklobanditů" na místo dorazila už ve čtvrtek v podvečer, aby se v klidu mohla vydat v páteční ráno na okružní trasu kolem Krnova. Petr v jejím průběhu cyklobandity povodil po oblíbených místech, která nemá daleko od domova. A jistě měl radost z toho, že se tato místa líbila i těm, kdo s ním tu páteční trasu jel. Nepochybuji, že bych také patřil mezi ně, ale já i Paragán jsme o tuto páteční "chuťovku" přišli. Důvod prostý – na sraz jsme přijeli až v sobotu ráno. Aby nám dvěma nebylo líto, že jsme neměli zážitek, tak nám náhoda přichystala jeden hned z rána. Po přesunu vlakem z Havířova do Opavy, nás čekala „zahřívací etapa“ po vlastní ose z Opavy do Osoblahy (cca 50 km).